Spokojenost

Jsem zase chvilku nenapsala, jak se mám a co dělám, tak to chci napravit.

V pondělí jsem opravdu jela nakupovat sama školní linkou, a konečně jsem si probrouzdala aspoň Target a Jo-Ann, což je crafts obchod, kde najdete úplně všechno na tvoření: od vlny a bavlny a nejrůznějších publikací k vyšívání a podobně, nejnemožnější látky, dětské tvoření, korálky, samolepky, všechny papíry, které vymyslíte, křídy, uhel, pastelky, vodovky, knoflíky, šicí stroje, krajky, umělé kytky, ptačí budky na dotvoření, krabičky a truhličky na pomalování, prostě všechno. Obchod pro mě jak dělanej! Taky jsem tam strávila hodinu a půl.

Pak jsem šla jen vedle do Targetu, kde jsem koupila tolik potřebné tepláky do posilovny (mám s sebou jen jedny tepláky a ty jsou ještě navíc docela teplý, tak jsem si potřebovala koupit) a spoustu takových drobností pro radost. Už mám Crayola Crayons :)

V tom prvním obchodě mi vypadl kamínku z prstýnku od Vítka, i lekla jsem se a šla kamínek hledat, no co vám budu povídat, na podlaze v obchodě se dobře hledá. I málem jsem se vzdala naděje, když tu náhle jsem ho uzřela! Mám fakt radost, že se mi ho povedlo najít :) Tak jsem pospíšila koupit vteřinové lepidlo a už je jako nový! Konec dobrý, všechno dobré.

V úterý byla normálně škola, nic zvláštního se nestalo - krom mého úchvatného úspěchu popsaného nížeji.

Inu a dneska jsem opět došla na hodinu (v pondělí, středu a pátek mám jen jednu hodinu), kde jsem se relativně úspěšně zúčastnila. Pak jsem strávila hodinu a půl v knihovně nad zítřejším projevem a zašla si na večeři do jídelny.

Musím říct, že mi ta americká kuchyň nějak nechce sedět. Všechno je na mě moc: slaný, sladký, pálivý, mastný (to často). První týden dobrý, ale nějak mi to nechutná. Zkusím si zrušit meal plan, jestli to půjde, je mi z toho trošku špatně. Abych vám to přiblížila: zkuste si představit, že máte jíst následující čtyři měsíce třeba v jídelním koutku Centra Chodov. Ze začátku dobrý, výběr obrovský, všechno ohromně chutné. Tam je teda výběr větší, tak by vám to trvalo asi dýl, ale výsledek by byl stejný: zvedal by se vám žaludek z toho, že je to všechno tak výrazné, tak mastné, tak... nezdravé. V naší jídelně se dá jíst zdravě, ale to jsou pak tortily, které em... nejím moc. Nebo salát, ale jak dlouho dokážete jíst salát?

Nechci tu fňukat, spíš vám tak říct postřeh, tak doufám, že to tak berete. Budu se snažit to nějak optimalizovati, snad půjde těch osm jídel týdně ještě zrušit.

Večer jsem pak asi hodinu mluvila s Vítkem, než mi odešel spát (ve čtvrt na sedm! ;) ) a pak jsem konečně zavolala Kostrounům, kteří se předevčírem vrátili z Kostariky. Zvedla to Winnie a povídaly jsme si 40 minut! Bylo to moc milý a příjemný, uvidíme se teda asi až za měsíc, ale mám je tady, kousek :) Mám radost, přijedou pro mě a vezmou si mě na víkend k sobě :) Bohužel není moc doprava, takže mě budou muset vozit, nejlevnější dopravce organizuje výlety do Ithacy pětkrát denně, za 110 dolarů zpáteční jízdenka. Což se mi na osmdesáti kilometrech zdá poměrně dosti.

Pak jsem se asi hodinu vykopávala, ale vykopala: šla jsem vyzkoušet naši posilovnu. A posiluje! Strávila jsem prvních dvacet minut na běhacím pásu, uběhla jsem plné dvě míle, což je 3,2 kilometru, a spálila 200 kalorií. Kdybych věděla, co to znamená, dvě stě kalorií, byla bych na sebe bezpochyby hrda (možná). Pak jsem různě obešla různé stroje a dobré tedy. Teď se jdu ještě pustit do finální přípravy zítřejšího projevu a pak spinkando!

Tak mi zítra držte palce!