Konec dobrý, všechno dobré

Dnešek tedy nezačal příliš valně, byla jsem hrozně unavená a na první hodině jsem byla úplně otupělá. Mám pak dlouhou pauzu, tak jsem si ještě zdřímla a pak to bylo trošku lepší.

Pak jsem si potřebovala uvařit oběd, ale nechtělo se mi, protože když přes den spím, mám pak chuť jen na sladké. Zároveň jsem ale věděla, že mám od čtyř do čtvrt na deset školu a musím něco sníst. Nakonec jsem si ohřála polívku a udělala tousty a aspoň něco.

Nicméně po tomto "obědě" jsem zjistila, že mi chybí kus přípravy na ten nejnovější předmět a že vlastně v tom předmětu úplně plavu (poprvé, co zřejmě mají smysl ty prerekvizity, které mi odpustili!) - chybí mi základy historie feministického myšlení, filosofie a biologie. Takže nejenže nemám jak se zapojit do debaty, i když náhodou přečtu a relativně pochopím text, ale ještě navíc se neorientuju ani v té debatě. I rozhodla jsem se, že takhle ne, že zbylé předměty mi dávají zabrat dost a pro vízum i moji školu stačí, a řekla jsem si, že ho ještě odhlásím. Zůstala jsem tedy doma a pak šla na další hodinu.

Mezitím jsem si hezky poskypovala (eh, hrozné slovo!) s Vítkem, to mi moc zvedlo náladu. (Zároveň jsme z toho oba vždycky trochu smutní, takže to je takové ambivalentní, ty pocity z toho rozhovoru)

Protože teď někdy končí možnost odhlásit předměty, chtěla jsem to zařídit ještě dneska před hodinou a pospíchala nahoru. Samozřejmě, v kanceláři fronta, hodina mi začínala v půl a ještě v 50 jsem to neměla vyřešené. Stresy, stresy. Vyběhla jsem nahoru a chci vejít do třídy --- a tam seděli cizí lidé. A dole (je to taková ta schodová třída) učil cizí neznámý profesor. Koukla jsem do rozvrhu, na učebnu... a šla se ho s mnoha omluvami zeptat, kam šla moje třída. Trochu divně se na mě podíval, zeptal se, kdo to učí a pak pravil, že to je až za hodinu. Respektive za 40 minut. To je snad poprvé v životě, co jsem se sekla o hodinu.

Tak jsem šla do knihovny a chvíli si tam četla na počítači e-knížku, protože ji tam nemají v papíře (...).

No a od té chvíle dobré.

Na hodinu jsem přišla včas, debaty o filmu jsem se úspěšně zúčastnila, byť jsem občas nebyla úplně pochopena (hle, limity jazykové bariéry), koupila jsem si sendvič, abych neumřela hlady (ta hodina je dlouhá; ne, sendvič jsem si nekoupila v menze) a pochytila dění filmu a ani se mi nechtělo spát.

V půl desáté a kousek jsem dorazila dom a říkala jsem si, že bych měla jíst něco pořádného, a uvařila jsem si vepřové s bramborem a fazolemi s česnekem na smetaně. Ty fazole jsem dělala poprvé a upravila jsem si recept na fazole s česnekem a poprvé dělala takhle něco na smetaně.

Musím se pochválit, fakt se mi to povedlo. A ještě jsem si u toho přečetla povídku, co ji mám na zítra analyzovat (teprve dneska vyvěsila zadání, takže to dřív nešlo).

Takže jak praví nadpis: konec dobrý, všechno dobré.

A to jídlo jsem vám hrdě vyfotila, protože fazole na smetaně jsem dělala poprvé a intuitivně. Hezky se o sebe starám, když už vařím.