To jsem vám dlouho nenapsala!

Hm. Kulajda je konečně snězená. A to trvalo strašně dlouho. Takže jestli jsem naposledy psala den poté, co jsem ji vařila, nenapsala jsem vám strašně dlouho mínus den. Hehehe.

Žiju. :)

Poslední týden byl trošku takový fádní a nydný (kdo si pamatuje tu reklamu?) - pořád se mě drží rýmička, bonusově mě z ní bolí v krčíčku. Chodím do školky, píšu testy, dobře si vedu. Z psychologie jsem dostala pokaždé plný počet bodů, jednou jsem měla správně i bonusovou otázku, podruhé nikoli. Z literatury jsem dostala plný počet a v pátek mě pochválila za postřeh. Taky mi řekla, že jestli budu takhle dál pokračovat, dá mi jedničku za práci v hodině do konečnýho sčítání (což je asi tak 20 nebo 30 procent). Ona teda řekla, že mi dá čtyřku, protože tady je to všechno obráceně, ale chtěla jsem, abyste jako rozuměli, jak je to super.

No a jinak mám radost z takových drobností - koupila jsem si svíčku na stůl, látkové krabičky do šuplíku, takže mám roztříděný kalhotky a ponožky (rezignovala jsem na skládání a třídění fusek - a ještě mi pračka nesežrala ani jednu! Jako hustý!), mám konečně pytel na špinavý prádlo a košíček na šátky a šálky a rukavice, abych to neházela na poličku, jo a objevila jsem Swiss Rolls! Ve Wegmans je nemají, ale kupodivu Dollar Store je má.

Šiju tu sukni, už mám sešité základní díly, teď mě čeká vymyslet pas a zrealizovat ho a pak udělat spodek a hotovka. Tak uvidíme, jak dlouho to zabere, do toho pasu se mi docela hodně nechce.

Uvědomila jsem si nedávno, že bych měla začít pracovat na něčem, co si budu moct procházet a vzpomínat, tak si na to chci koupit nějaký pěkný sešit. Leč ten mají v Jo Ann nebo Hobby Lobby, a tam se dostanu v pondělí, takže si musím počkat. Budu muset trošku vymyslet, jak tady fungují ty busy.

A příští pátek jdu do dívadla, co tady máme na campusu. Mají tady studentský dramaťák (zřejmě) a vždycky něco nastudují a pak se na to chodí. Tak se těším :)

Původně jsem si myslela, že zapluju do skupiny kamarádek, co mají ty naše dvě emerické spolubydly, a mezi nimi si udělám kamarády. Leč spolubydlám je dvacet - very much so. A jejich kamarádky mají lehce vyšší hlasovou frekvenci, než je mi milé. Mimojiné.

I usoudila jsem, že tedy zřejmě musím sama zabojovat a najít si kamarády dle svého gusta. Tak bojuju. Utíkám se ke klukům nahoře, kteří jsou významně normálnější, a taky jsem konečně trošku měla oddych a můžu se rozhlédnout, jak tady fungují studentské spolky. Jsem přihlášená do Art Club, kam půjdu teď ve středu, tak se těším, a snažím se dostat do sboru. Snad se povede :) Obvykle zpívají takový klasický repertoár, ale teď dělají Rekviem od Johna Ruttera. Neobvyklá hudba, tak doufám, že mě vezmou a budu si to moct vyzkoušet.

Pak tedy v pátek divadlo, v sobotu New York, a týden poté Kostrouni. Dobrý program, řekla bych :) A popříští týden už jsou jarní prázdninky. To taky nebude zlé, budeme v bytě se slečnou Polkou samy, tak bude trošku klidněji.

Fotku pro vás teď nemám, celý týden bylo šedo a tmavo, pršelo nebo sněžilo nebo aspoň foukalo, takže bezva počas!

A poslední věc: objevila jsem, že tu prodávají instatní vanilkové kafe. S half-and-half? Žůžo labůžo!

Mávám!