New York City!

Tak jsme byli v New Yorku. A poprvé ve svém životě si z toho asi i budu něco pamatovat!

Začínám se tu trošku rozhlížet i mimo školní aktivity: ve středu (před týdnem) jsem byla na setkání Art Clubu (Uměleckého spolku? Bleh. Spolku pro umění? Bleh. Klubu lidí, co rádi něco malujou nebo tvoří s barvičkama? Tak nějak) - a bylo to bezva, což jsem vám vlastně už psala.

V pátek jsme pak s Polkama šly na divadelní představení a musím říct, že to byl kousek kultůry zase po nějaké době, což příjemně oblažilo duši. Abychom ovšem nebyly příliš oblažené, šly jsme poté zkontrolovat, jak to vypadá v nově otevřeném campusovém baru (rozuměj baru na campusu, případně školní hospodě, kdo z vás to má!). Vypadá to tam dobře, musím přiznat. Potkaly jsme tam Johna odshora a jeho kamarády, kteří byli kamarádští, a hezky nám bylo! Tak hezky, že jsme se domů dostaly tak ke druhé, hehehe.

Nu a v sobotu tedy výlet do Ňů Jorku. Proč ten dlouhý úvod? Protože výlet do New Yorku začínal srazem v ŠEST RÁNO. Což by pro mě bylo za trest celkem kdykoli, obzvlášť když sraziště je od našeho hnízda dvacet minut pěšky, ovšem v kombinaci s tím barem... příjemné vstávání, jen co je pravda! Samozřejmě, že zrovna přes noc začalo sněžit, což se změnilo v bezvadnou sněžnou bouřku, na kterou bych, věřte mi, mnohem radši koukala z okna! Leč nezbylo než obléct teplé botky, šály, rukavice (čepici někteří z nás byli ztratili asi před měsícem) a zkusit to zdolat. Musím říct, že nakonec bylo štěstí, že ta bouře byla, protože Polka Maria měla zpožďo, takže jsme nestíhaly, ale kvůli sněhuhu se zdržely autobusy, takže nám neujeli.

Do města se odsud jede čtyři a půl hodiny, během nichž jsem se snažila dospat, co se dalo. Vážně, nepijte, když máte jet do New Yorku. Nebylo mi zle, ale únava se trochu hlásila.

Jak jsem byla avizovala, do New Yorku se konal výlet především na výstavu Bodies, jež byla nějaký čas i v Praze. Také jsem byla avizovala, že jsem na ni nechtěla tehdy a nechtěla ani teď, leč kolem času vymezeného pro výstavu se vyskytovalo ještě asi šest hodin na samotné město, což mě spolu s velmi rozumnou cenou za celý výlet (byl zadarmo) přesvědčilo k účasti. A když už jsme tam kvůli těm Bodies byli, tak jsem si tak řekla, že teda dobře.

K výstavě:
Tohle je striktně můj názor a nenutím vám ho, ale čtete můj blog, takže tak nějak předpokládám, že vás můj názor sem tam zajímá. A zrovna k tomuhle jsem si ho teda vytvořila silný, takže tady ho máte.
Bodies mi vadily přesně tak, jak jsem předpokládala, a ještě o trochu víc.
Kdo jste na tom nebyl, je to výstava perfektně zakonzervovaných (for want of better word) těl lidí, na nichž je ukázána spousta věcí - kosti, svaly, propojení všeho možného, soustavy toho a onoho, ta nebo jiná část, zdravá i nemocná. Nejsem biolog a člověk mi byl na střední trochu moc nucen na to, aby mě tohle nějak extrémně fascinovalo. Navíc to bylo tak perfektně zpracované, že to až vypadalo nereálně. Samozřejmě, ze začátku jsem z toho byla uchvácená, že teda koukám na opravdický tělo, ale upřímně řečeno, byla jich tam spousta. Co mi hrozně vadilo, bylo, že když popisovali co je na tom nebo jiném "exponátu" zajímavého, napsali tam, že EXEMPLÁŘ nebo VZOREK je to nebo ono. To mi teda nejde pod nos. Jednak jsem kdesi zaslechla, že není tak docela jistý, že ti lidé poskytli svá těla dobrovolně (jsou to všechno Asiaté --- ale nemám to nijak podložené, jen mi to uvízlo jako informace). A druhak, i kdyby je poskytli vědeckým účelům, nějak se mi tohle nechce zamlouvat... já chápu, že když se na někom učí, jak vypadají ledvinové kameny, studenti medicíny, tak si taky neříkají, tohle byla Aničky ABC ledvina... ale pokud tam mám celého toho člověka, vystaveného... ne, to přeci není exemplář.

Navíc, nebyvše (jo? teto?) biolog, bylo by mi bylo stačilo, kdyby vzali pár těch lidí, udělali tu obdivuhodnou práci (to zas ne že ne), ukázali nám to tak nějak zevrubně na nich, a zbytek vyrobili uměle - protože mi neříkejte, že to neumíme. Byť, zpětně, rozumím hodnotě toho, že ty plicní sklípky opravdu vytáhli z někoho - je to důkaz, že to tak vypadá. Ale tam mě to opravdu neuchvacovalo. Teda ty sklípky jo, ty jsou krásný.

Naopak malý problém jsem měla s místností s embryi. Bylo tam několikrát napsáno, že zemřela z přirozených příčin in utero - v děloze - a pokud to ta maminka věnovala pro rozvoj vědy, pak mi to přišlo přínosný a užitečný. Musím přiznat, že mě fascinovala možnost se podívat na to, jak takový zárodek vypadá ve kterém týdnu - a to už od nějakého druhého nebo třetího. Zřejmě tohle mají ostatní i se zbytkem výstavy.

Každopádně jsem to měla projité za hodinu a hurá do města!

Počasí nám přálo, to tedy musím říct. Zatímco Syracuse se topily (my to doma vyslovovali vždycky Syrakjůzy) ve sněhu, v New Yorku bylo slunečno a místy i teplo na sundaný kabát! Ale vítr foukal studený, takže jsme ve výsledku dost vymrzly.

Koupily jsme si ve stánku mapičku, v metru kartičku, dostaly mapu podzemky a hurá do toho! Stihly jsme asi tři čtvrtiny toho, co jsme stihnout chtěly, což je pro mě trošku nepříjemné, neboť nemám v plánu další návštěvu. Nicméně kluci odshora, když viděli naše nadšení a slyšeli, že jsme neviděly některý zásadní věci - považte, utekl nám Central Park a Empire State Building! - začali navolno plánovat road trip. Takže to vypadá, že New York zopakujeme.

A to jsem tedy moc ráda, protože jsem si to město zamilovala. Jednou tu chci nějakou dobu žít, i kdyby to měly být třeba tři měsíce. Tentokrát teda s Vítkem. Ale musím říct, New York má pro mě neuvěřitelnou atmosféru. Čekala jsem, že ulice budou takové malé tmavé hnusné skulinky mezi mrakodrapy, ale oni to udělali chytře, takže nic takového! Jsou široké a pěkné a ty budovy...! Všechno je tam OBŘÍ. Většinou tak třikrát větší, než byste byli tak nějak schopní pobrat. Když mají nějakou významnou budovu, je OBROVSKÁ. Když most, tak OBROVITÁNSKÝ, VYSOKÝ A DLOUHÝ. A tak dále. Architektura je tam... pominu-li, že není historická, je nádherná. Mrakodrapy mají fakt nápadité a všechno je to tak nějak líbivé. To jsem chtěla říct. Neznám fotogeničtější místo. Teda Praha má své, to ne že ne, ale New York... dochází mi slova. Kam namíříte foťák, tam vám vyleze pěkná fotka. (Teda, to zas ne. Jsem docela hrdá na svoje fotky, myslím, že se hodně povedly. Moje první myšlenka taky byla, že bych sem někdy chtěla jet a smět to nějakou dobu všechno fotografovat.) Ale fakt, je to pastva pro oči. Všechno je tam fascinující, vysoké, promyšlené, pěkné a prostě hezké.

A ač tam žije deset milionů lidí (nebo osm, ale prostě hodně), nebála jsem se. Což je možná dané tím, kolik seriálů se tam odehrává, že člověk má falešný pocit, že to je "jeho známé" město. Ale je fakt, že jsem nezahlédla ani nezažila nic nepříjemného (byly jsme jen v Manhattanu, do Bronxu by mě nedostali párem volů). A když jsme pak byly na Times Square, oslovil nás nějaký tam pouliční prodavač zrovna, když jsem študovala mapu. Zkusila jsem ho odbýt, ale ejhle, on nám jenom chtěl pomoct! A spousta lidí nám sama od sebe pomohla, to bylo moc bezvadný. (Karmická odměna za to, že já taky sama od sebe pomáhám turistům?) --- Pak jsme, neznalé místního metra, měly obrovskou kliku, že jsme chytly expres linku, protože regulérní bychom nestihly odjezd. Ještě teď je mi z toho mírně špatně, protože bychom si asi byly neuvědomily moc dopředu, že to nestihneme, protože člověk prostě nezná poměry. Leč šťastnou náhodou jsme všechno v pořádku stihly. Do Syracuse (čti Syrakjůz) jsme dojeli někdy kolem půl dvanácté a tedy takhle dlouhý den jsem dlouho neměla!

Neděle pak samozřejmě byla převážně pro dospání, ale když jsme vstaly, nemohly jsme se přestat usmívat. New York byl úžasný zážitek.

Následují fotky. Nemají mnoho komentáře, ale jestli můžu doporučit, klikněte na tu první a ony se vám objeví v lepším rozlišení na příjemnější prohlížení. Jsem na ty fotky docela hrdá :) Fotila jsem téměř naslepo, nemám totiž hledáček a někdy na té obrazovce není mnoho vidět. Ale i tak vyšly docela přístojně :)

Mávám vám!



Brooklyn Bridge:













Procházka k a po Wall Street:



Všimněte si, kvůli čemu jsem to fotila: ten malý kostelík uprostřed! A to nebyl žádný prcek, normální kostel.

Tohle myslím staví na místě po WTC:

Chinatown je čínský se vším všudy. Mají v čínštině nápisy, noviny, lidi i angličtinu. Neuvěřitelné. Město ve městě.



Times Square! Ono to nevyzní z fotek, ale tolik obrazovek a blikání a lidí a světel jsem najednou asi nikde neviděla.


Kdo má rád Forresta Gumpa? Na Times Square mají Bubba-Gump krevety! (Nebo co to měli?)


M&M obchod, prý tu mají všechny příchutě na světě (nevěděla jsem ani, že mají příchutě) a vůbec spoustu vychytávek! Ale- neměly jsme čas, takže jsme to nestihly navštívit. Kluci seshora byli zklamaní, to prý musíme zažít, takže už jen kvůli tomu tam pojedeme znova. No nebráním se!