Po dlooooouhé době

Musím se vám přiznat, že se sem sama občas kouknu, jestli sem za mě někdo něco nenapsal. A teda překvapivě, nenapsal!

Tak je to zase na mně.

Dneska jsem přesně v půlce. A to je teda příjemný, to už uteče jako voda! Najednou samozřejmě je tráva zelenější, zbývá mi málo času a musím si to strašně užít!

Měla jsem takové blbé asi dva týdny, tak jsem vám sem nechtěla nic ošklivého psát; taky se mi moc nechtělo.

Nicméně, abych doplnila, co se dělo:

Konečně jsem byla v Ithace, Kostrouni si pro mě přijeli před třemi týdny a odvezli mě tam a zase v neděli zpátky. Musím přiznat, v Ithace mají louže čistší, věci hezčí, trávu zelenější, a vůbec, je tam úžasně! S Kostrouny jsme měli báječný víkend. Vzali mě v pátek na véču, a večer jsme si povídali a ukazovali fotky, tak se divili, jak holky vyrostly! Já jsem zase viděla fotky z Afriky, to je neskutečný... jen tak, tady jsme si pohladili lva... a vidíš tady tu spoustu slonů? Ti byli neuvěřitelní... No, mají hezké fotky i zážitky!

V sobotu jsme se jeli projet po Ithace, Véna mě vzal na Cornell, a teda ve srovnání s Le Moyne je obří! Jezdili jsme sem a tam campusem, strašně dlouho, je to tam veliký. Když mě pak v neděli vzali zpátky, zajeli jsme nahoru ke škole, tam jsme zastavili a já jsem jim to z jednoho místa ukázala celé. Hehe. Ale něco za něco, tady se dost všichni znají, zdraví se, a obecně je tu moc milá, přátelská atmosféra. Taky je všechno blízko, byť se mi to kolikrát nezdá, když dobíhám hodinu na druhé straně campusu!

Dopoledne jel Véna zařídit technickou k autu, tak jsme si s Winnie sedly a povídaly a povídaly, až najednou bylo o dvě hodiny později! Moc příjemné!

Taky mě Véna vzal k našemu původnímu domečku, tak jsem fotila a taková nostalgie... Véna si dokonce pamatoval, že vzadu bývala houpačka! Tohle je prostě dům, kterej miluju. Tenhle a taky Kostrounových!






Pak jsme jeli k Northeast Elementary, kam jsem chodila do školy na základce. Ta se taky moc nezměnila, snad jen se zmenšila! Takhle tady vypadá moje základka:







Potom jsme jeli za Winnie do Friends of the Library, což je takový trh s knihami - celý rok tam pracují dobrovolníci, lidé tam nosí nechtěné knihy, dvakrát ročně, tři víkendy za sebou, se tam prodávají knihy, a vydělají prý 400 tisíc dolarů! To je osm milionů korun. A z toho jde 250 tisíc místní knihovně, a ze zbytku se platí provoz budovy a podobně. Opravdu altruistická činnost. Tam budu v květnu ten poslední víkend pomáhat, až budu u Kostrounů, abych trošku s něčím vypomohla. A taky si koupím horu knížek!

Asi ve čtyři jsem začala s vařbou knedla-vepřa-zela, při němž jsem se připojila na skype s Majčou, aby se zeptala mámy na nějaký detail, a skončilo to tak, že si Kostrouni s oběma dlouhou dobu povídali, tak jsem měla radost. Taky proto, že se to vařilo hrozně dlouho, tak aspoň se bavili ;) Musím přiznat, že takhle dobrý maso a zelí jsem ještě neudělala. Na úplném konci jsem udělala blbou chybu a zapomněla se podívat, kdy jsem dala vařit knedle, tak jsem to odhadla a byly trochu nedovařený. Ale to se dalo vykrájet a byla spousta dobrých, kulatých, tak jsme měli všichni dost. Dokonce zbylo ještě na neděli trošku.

Tady máte foto!



Večer jsme pak koukali na první díly minisérie o královně... Alžbětě? Victorii? Která měla ty rudý vlasy a vysoký čelo a červený rty? --- tak to byl takový příjemný večer. V neděli jsme dopoledne jen tak odpočívali, pojedli oběd, pak jsem jela s Vénou nakoupit zásoby na týden prázdnin, abych to nemusela tahat a přestupovat a podobně, to bylo moc příjemný.

Ptala jsem se jich, jestli nevědí o místě, kde bych mohla koupit nějaký starší kolo, protože bych tu chtěla jezdit na kole, abych jednak mohla sama kam chci, druhak na cesty do školy (přeci jen trošku daleko to je) a zatřetí protože tak poznám pěkně tady okolí. A oni, že nevědí, ale že mi půjčí svoje kolo! Jsem moc ráda, jezdí krásně a je bezvadné ho tu mít.

Tak jsme odpoledne naložili kolo, nákup a další moje poklady, a frčeli zpátky do Syracuse. Musím říct, že tady ty vzdálenosti jsou nudný. Tohle bylo asi sto km, možná ani ne, ale ta cesta byla hodně taková jednotvárná. Možná i proto, že Winnie seděla vepředu a já sama vzadu a neslyšela jsem dobře, co si povídali, tak jsem se tak snažila zapojovat, ale moc to nešlo. Ale to nevadilo, i tak jsme si popovídali pěkně.

Dovezli mě do Syracuse, ukázala jsem jim Le Moyne, jak jsem byla řekla, a pak jeli domů.

To byl moc krásný víkend!

Po něm přišly jarní prázdniny, které jsem velmi příjemně prolenošila, chodila jsem do posilovny, koukala na seriály, a prostě jsem měla takový hezký týden. Ale jak jsem tu byla sama, tak to bylo takový trochu smutný.

Jo! Začala jsem držet dietu pomocí počítání kalorií, všechno si to pěkně píšu, už je to čtrnáct dní! Na začátku jsem se bála zvážit (Polka Maria má doma váhu své spolubydly), tak jsem to tak odhadla a zvážila se až po týdnu... nedělejte to tak. Měla jsem o pět kilo víc, než jsem si myslela! Tak jsem upravila údaje a šla se zvážit po dalším týdnu a... kilo mám dole! Takže to funguje! Tak snad to půjde takhle dál.

V neděli po prázdninách jsem jela na projížďku tady kousek, podívat se na hřbitov (jednak to bylo nejbližší zajímavé místo, druhak /a ano, myslím si, že tenhle tvar by měli kodifikovat/ mám nějakou divnou slabost pro hřbitovy a zajímalo mě, jak bude vypadat tady). A to bylo velmi dobré rozhodnutí: projela jsem si to tady v okolí a bylo to tam moc pěkný, hřbitov byl hoooodně jiný, než jsem čekala. Největší překvapení bylo, že tam mají, jako na každém hřbitově, pravidla. Ale na těhle se nepíše, že tam nesmí psi a nemá se tam jezdit na kole a že taky ten hřbitov zavírá - na těhle se píše, že na náhrobcích nesmí být nic ve skle (pro bezpečí všech, pche), že tam smí být jen jedna kytička, v žádném případě dvě!), a že živé tam smí být od Velikonoc do listopadu, a plastové ozdoby jsou dovolené od listopadu do Velikonoc. Mám ráda hřbitovy. Mám ráda jejich osobitost a sem tam kýč. Tenhle byl sterilní!

Nicméně jsem tam potkala moc milýho chlápka, brousil zrovna nějaký kámen a měl tam pejska, hnědýho labradora! Tak jsem se po měsíci a půl konečně trochu mohla pomazlit s pejskem, tak jsem měla radost. Jo a to kolo mě trochu kouslo, když mi sklouzlo, když jsem ho zvedala.

Dokumentace, všimněte si tý pravidelný srpovitý modřiny:


A teď ten hřbitov!




Tohle jsou ta pravidla:





Květiny a svíčky sice pro bezpečí všech omezí, kreativitě se ale meze nekladou!




Povšimněte si počasí, tři dny před tím tu bylo takhle!







Nu. A další novinky... napsala jsem dvě seminárky, jeden projev, jednu osnovu, jeden mid-term za posledních deset dní. Na ten mid-term (to je test v půlce semestru) jsem se učila asi dvacet minut a hehe, mám 87 bodů ze 100! A k osnově mi napsala: Yep. To je ono! Dobrá práce. (evidentně někteří nepochopili, co je cílem práce). Nemůžu říct, že bych z toho neměla radost.

A vůbec, všechno dobré!

Kdo dočetl až jsem, je borec. Nebudu nic slibovat, protože nějak píšu delší a delší klády, tak abych vám na konci všem nedlužila lízátka!

Jo a líbilo by se mi, kdybyste třeba, prosím, mohli napsat do komentářů, že jste to četli, případně nějakou jinou věc, abych měla představu, komu to tady všecko píšu.

Kukuju!

Áh, a ještě něco na úplný konec: tady je obrovsky populární tohle video a musím přiznat, že i já jsem si ho zamilovala. Bohužel neumím vložit video, nějak to se mnou nechce spolupracovat, tak tady je odkaz:

http://www.youtube.com/watch?v=VF9-sEbqDvU


Mávám!