Mámo, táto, dědo, babi, dědo, Vítku, ségry, tety, strejdové a všichni ostatní.
Můžete na mě být pyšní.
Celá třída dostala za úkol napsat komentář k filmu, na který jsme koukali před týdnem, a měli jsme je odevzdat online do včerejší půlnoci. Napsala jsem svůj a poslala a dneska profesor řekl, že všechny komentáře byly dobrý, ale že by nám chtěl ukázat dva, ze kterých bychom se mohli inspirovat.
A dal na obrazovku komentář nějaký spolužačky a přečetl ho a pak tam dal můj a taky ho přečetl.
Jaká jsem?
No jaká jsem? Ve třídě plný američanů?
Hihi. Mám fakt radost :)
Tuesday, January 31, 2012
Sunday, January 29, 2012
Sněží nám!
Což je rozhodně lepší než pršo.
Co se dělo od včera:
Byly jsme v Carousel mallu, což rozhodně nebylo tak bezva, jak bych si bývala byla přála. Jela jsem s Alex a ona nakupuje velmi cíleně, kdežto já jsem si to chtěla všechno procourat. Pravda je, že moc nebylo co, mají tam hodně oblečení, které se mi nelíbí, a spoustu obchodů, které vypadaly velmi draze.
No ale procournout jsem to tam chtěla, takže jsem z našeho rychloběhu srkz byla trochu - hodně - rozmrzelá. Zítra pojedu pěkně sama školní linkou do TJMaxx, Targetu, JCPenney a Sears a projdu si to. Chtěla bych do K-Martu, ale ještě jsem nenašla bus, který by tam jezdil.
Musím říct, že je dost nepříjemný, být takhle moc závislá na ostatních. Zatím jsem si ještě neužila nákup v klidu, všechno ve stresu, aby se na mě nečekalo, takže jsem doteď nekoupila zelený čaj a cukr a olej. Ale pojedu pěkně zítra, a to by bylo. Nejsem zvyklá nebýt nezávislá, doma prostě sednu na metro a jedu kam chci.
Jinak ale nadále všechno velmi dobré. Dneska jsem si uvařila úžasně dobrý oběd, vizte fotku dole - vepřové na přírodu, brambory a papriku se žampiony s oregánem a solí. Strašně dobrý, a ještě mi zbylo :) Musím okomentovat ty brambory - když si nechcete koupit pětikilový pytel, můžete vybrat mnoho odrůd, které sice vyjdou dráž, ale ve výsledku levněji, protože se vám nezkazí. Koupila jsem si nějaké místní máslové a jsou to nejlepší brambory, co jsem kdy měla.
Spolubydly bezva, vytáhla jsem znovu žaluzie a vypla světlo a bez komentáře. Ale pak jsem mluvila s Alex a říkala mi, že je varovali, aby pořádně v noci zatahovali žaluzie, aby si někdo nevyčíhl, když všechny odejdeme, a nevykradl nás (zvenku). Na tom teda hodně něco je, protože tady jsou okna až na zem. Nedivím se, že to radši mají zatažené (i když to nadále chci vytažené, protože denní světlo je denní světlo).
Koupila jsem si bazalku - jako živou - tak ji teď pěstuju na stole. A ta taky potřebuje světlo :)
Přes den jsem toho dneska mnoho neudělala - pomineme-li ten obídek - nechtělo se mi moc. Koukla jsem na pár dílů House a mluvila s Vítkem a přes ICQ s ostatníma, takže co se komunikace týče, dobré.
Až večer jsem se dokopala ke škole, musela jsem přečíst Oidipa v překladu, jakože nestačilo, že ho znám od Petišky, máme v učebnici přímo překlad Sofokla. No krátké to nebylo, ale špatné to taky nebylo. A už mám hotovo, takže dobré :)
Venku celý večer sněží, tak mám radost. A zkusila jsem vám to vyfotit, ale moje mejdlíčko krom hledáčku nemá ani možnost upřednostnit čas nebo clonu, takže fotky bohužel moc nevyšly. Ale tak pro představu:
Tohle je moje bydlení (ne, tohle není kolej), vlastně přímo naše okna. Vidíte, vzorně zataženo.
A tohle jsou druhé bydlení (ne koleje), v danou chvíli lehce fotogeničtější :)
Co se dělo od včera:
Byly jsme v Carousel mallu, což rozhodně nebylo tak bezva, jak bych si bývala byla přála. Jela jsem s Alex a ona nakupuje velmi cíleně, kdežto já jsem si to chtěla všechno procourat. Pravda je, že moc nebylo co, mají tam hodně oblečení, které se mi nelíbí, a spoustu obchodů, které vypadaly velmi draze.
No ale procournout jsem to tam chtěla, takže jsem z našeho rychloběhu srkz byla trochu - hodně - rozmrzelá. Zítra pojedu pěkně sama školní linkou do TJMaxx, Targetu, JCPenney a Sears a projdu si to. Chtěla bych do K-Martu, ale ještě jsem nenašla bus, který by tam jezdil.
Musím říct, že je dost nepříjemný, být takhle moc závislá na ostatních. Zatím jsem si ještě neužila nákup v klidu, všechno ve stresu, aby se na mě nečekalo, takže jsem doteď nekoupila zelený čaj a cukr a olej. Ale pojedu pěkně zítra, a to by bylo. Nejsem zvyklá nebýt nezávislá, doma prostě sednu na metro a jedu kam chci.
Jinak ale nadále všechno velmi dobré. Dneska jsem si uvařila úžasně dobrý oběd, vizte fotku dole - vepřové na přírodu, brambory a papriku se žampiony s oregánem a solí. Strašně dobrý, a ještě mi zbylo :) Musím okomentovat ty brambory - když si nechcete koupit pětikilový pytel, můžete vybrat mnoho odrůd, které sice vyjdou dráž, ale ve výsledku levněji, protože se vám nezkazí. Koupila jsem si nějaké místní máslové a jsou to nejlepší brambory, co jsem kdy měla.
Spolubydly bezva, vytáhla jsem znovu žaluzie a vypla světlo a bez komentáře. Ale pak jsem mluvila s Alex a říkala mi, že je varovali, aby pořádně v noci zatahovali žaluzie, aby si někdo nevyčíhl, když všechny odejdeme, a nevykradl nás (zvenku). Na tom teda hodně něco je, protože tady jsou okna až na zem. Nedivím se, že to radši mají zatažené (i když to nadále chci vytažené, protože denní světlo je denní světlo).
Koupila jsem si bazalku - jako živou - tak ji teď pěstuju na stole. A ta taky potřebuje světlo :)
Přes den jsem toho dneska mnoho neudělala - pomineme-li ten obídek - nechtělo se mi moc. Koukla jsem na pár dílů House a mluvila s Vítkem a přes ICQ s ostatníma, takže co se komunikace týče, dobré.
Až večer jsem se dokopala ke škole, musela jsem přečíst Oidipa v překladu, jakože nestačilo, že ho znám od Petišky, máme v učebnici přímo překlad Sofokla. No krátké to nebylo, ale špatné to taky nebylo. A už mám hotovo, takže dobré :)
Venku celý večer sněží, tak mám radost. A zkusila jsem vám to vyfotit, ale moje mejdlíčko krom hledáčku nemá ani možnost upřednostnit čas nebo clonu, takže fotky bohužel moc nevyšly. Ale tak pro představu:
Tohle je moje bydlení (ne, tohle není kolej), vlastně přímo naše okna. Vidíte, vzorně zataženo.
A tohle jsou druhé bydlení (ne koleje), v danou chvíli lehce fotogeničtější :)
Saturday, January 28, 2012
Párty!
Včera byl teda den na hibernaci. Venku foukal studený vítr jak o život, pršelo studený pršení, do školy to máme do kopce a deset minut cesty, takže teda né že by se mi ráno moc chtělo z tý teplý postele.
Ale do školy se musí a obědvat jsem chtěla, takže jsem se nakonec opravdu vykopala. Zařídila jsem si výměnu předmětů, nakonec mě ta historička opravdu nebrala, takže takhle ne. Místo ní budu mít Theories of Sex and Gender (tady se omlouvám, ale zatím to ani neumím moc přeložit, zřejmě je to něco jako teorie role pohlaví a genderu ve společnosti). Těším se, je to předmět pro čtvrťáky, takže taky budu víc s lidma svého věku. Na literatuře měla teď jedna holčina narozeniny a když jsem se jí zeptala, kolikátý jsou, ukázalo se, že 19. Hehe.
Odpoledne jsme pak jely nakoupit papání, protože to všechno začlo docházet, tak mám zase chvíli vystaráno. Je docela nepříjemný, jak nevím, kdy se příště dostanu na nákup. Ale začínám objevovat místní hromadnou dopravu, takže časem asi nebudu závislá na někom jiném.
Koupily jsme si dvě basy piv po 30 plechovkách a udělaly páteční mejdan. A nebyly jsme jediný, hudba duněla odevšud a všude se pilo a bavilo a tak. Prostě trošku oddych po náročným prvním týdnu.
Až se vrátím, naučím vás lehce primitivní, ale pořád docela fajnou picí karetní hru :)
Jo a poznatek o chování domorodců: nevím, jestli to dělají jen moje spolubydly, ale dělají to obě, takže to má zřejmě nějaké kořeny. Ráno jsem přišla do obýváku, kde seděla druhá spolubydla, psala seminárku na notebooku, měla zatažený žaluzie a rozsvícenou lampu. Ty žaluzie jsem s omluvou, že miluju denní světlo, vytáhla, ale lampa svítí pořád. A moje spolubydla má teď taky zataženo a rozsvíceno. Je pravda, že já taky svítím, protože máme v pokoji tmu na čtení, ale možná kdyby vytáhla ty žaluzie... každopádně máme každá "svoje" okno, takže aspoň tu není tma úplně. To by mě asi kleplo.
To jen na okraj.
Konečně jsem včera koupila hrnec, tak jsem dneska mohla slavnostně uvařit těstoviny. Je fajn moct si uvařit, fakt mi to chybělo - jako možnost, že jsem nemohla si uvařit teplý jídlo, to mě štvalo.
Hrnec jsem ale koupila obří, takže čaj pořád vaříme v mikrovlnce :)
Fotky nemám, neboť bylo příliš odporno. Teda vlastně jo, ze včera večer, ale je hrozná:
Zleva doprava: Polka Maria, co s námi nebydlí, ale tráví tu spoustu času, takže je vlastně taky spolubydla; Aliki (druhá spolubydla), Ola - Polka, bydlí s Aliki; Alex (moje spolubydla) a moje maličkost. Meh, jsem nejbledší bledule na světě (nekomentujme, že všechny přítomné mají menší prdku).
---
No a dneska jsme všechny vstaly a od rána děláme do školy, protože tady je jiný systém. Nedá se to zanedbat jako v Čechách, protože jsou tu všechny termíny hrozně blízko - teď musím třeba na pondělí načíst padesát stránek, abych byla schopná o tom diskutovat, a večer pak musím odevzdat elektronicky názor na film, ke kterýmu musím načíst dalších padesát stran, a ve čtvrtek mám projev, kterej si musím připravit, ale to ještě nedělám :)
A ve čtvrtek musím mít přečteno asi třicet stran na psychologii a mezitím ještě budu nejspíš něco mít na Gender, takže hurá! Nudit se nebudu!
A večer jedu do Carousel mall školní linkou, kterou pro nás zařídila - nečekaně - škola :) Máme to zadarmo a jezdí tam a zpátky každou hodinu od šesti do asi jedenácti večer. Tak se těším :)
Ale do školy se musí a obědvat jsem chtěla, takže jsem se nakonec opravdu vykopala. Zařídila jsem si výměnu předmětů, nakonec mě ta historička opravdu nebrala, takže takhle ne. Místo ní budu mít Theories of Sex and Gender (tady se omlouvám, ale zatím to ani neumím moc přeložit, zřejmě je to něco jako teorie role pohlaví a genderu ve společnosti). Těším se, je to předmět pro čtvrťáky, takže taky budu víc s lidma svého věku. Na literatuře měla teď jedna holčina narozeniny a když jsem se jí zeptala, kolikátý jsou, ukázalo se, že 19. Hehe.
Odpoledne jsme pak jely nakoupit papání, protože to všechno začlo docházet, tak mám zase chvíli vystaráno. Je docela nepříjemný, jak nevím, kdy se příště dostanu na nákup. Ale začínám objevovat místní hromadnou dopravu, takže časem asi nebudu závislá na někom jiném.
Koupily jsme si dvě basy piv po 30 plechovkách a udělaly páteční mejdan. A nebyly jsme jediný, hudba duněla odevšud a všude se pilo a bavilo a tak. Prostě trošku oddych po náročným prvním týdnu.
Až se vrátím, naučím vás lehce primitivní, ale pořád docela fajnou picí karetní hru :)
Jo a poznatek o chování domorodců: nevím, jestli to dělají jen moje spolubydly, ale dělají to obě, takže to má zřejmě nějaké kořeny. Ráno jsem přišla do obýváku, kde seděla druhá spolubydla, psala seminárku na notebooku, měla zatažený žaluzie a rozsvícenou lampu. Ty žaluzie jsem s omluvou, že miluju denní světlo, vytáhla, ale lampa svítí pořád. A moje spolubydla má teď taky zataženo a rozsvíceno. Je pravda, že já taky svítím, protože máme v pokoji tmu na čtení, ale možná kdyby vytáhla ty žaluzie... každopádně máme každá "svoje" okno, takže aspoň tu není tma úplně. To by mě asi kleplo.
To jen na okraj.
Konečně jsem včera koupila hrnec, tak jsem dneska mohla slavnostně uvařit těstoviny. Je fajn moct si uvařit, fakt mi to chybělo - jako možnost, že jsem nemohla si uvařit teplý jídlo, to mě štvalo.
Hrnec jsem ale koupila obří, takže čaj pořád vaříme v mikrovlnce :)
Fotky nemám, neboť bylo příliš odporno. Teda vlastně jo, ze včera večer, ale je hrozná:
Zleva doprava: Polka Maria, co s námi nebydlí, ale tráví tu spoustu času, takže je vlastně taky spolubydla; Aliki (druhá spolubydla), Ola - Polka, bydlí s Aliki; Alex (moje spolubydla) a moje maličkost. Meh, jsem nejbledší bledule na světě (nekomentujme, že všechny přítomné mají menší prdku).
---
No a dneska jsme všechny vstaly a od rána děláme do školy, protože tady je jiný systém. Nedá se to zanedbat jako v Čechách, protože jsou tu všechny termíny hrozně blízko - teď musím třeba na pondělí načíst padesát stránek, abych byla schopná o tom diskutovat, a večer pak musím odevzdat elektronicky názor na film, ke kterýmu musím načíst dalších padesát stran, a ve čtvrtek mám projev, kterej si musím připravit, ale to ještě nedělám :)
A ve čtvrtek musím mít přečteno asi třicet stran na psychologii a mezitím ještě budu nejspíš něco mít na Gender, takže hurá! Nudit se nebudu!
A večer jedu do Carousel mall školní linkou, kterou pro nás zařídila - nečekaně - škola :) Máme to zadarmo a jezdí tam a zpátky každou hodinu od šesti do asi jedenácti večer. Tak se těším :)
Wednesday, January 25, 2012
Šikulka jsem
Jak říká Barunka, kolem mě poletuje spousta self-affirmation. Ale pochválit se musím, dneska jsem se krásně zúčastnila hodiny a odpovídala jsem, zatímco ostatní jen koukali.
Dneska mi skončila škola v půl třetí, tak jsem ještě šla do knihovny, abych si vytiskla věci, co budu potřebovat na Critical Approaches to Film. Je toho HODNĚ. Ale tady je to udělaný tak, že každý smí zadarmo vytisknout 500 stran a ten náš profesor říkal, že kdybychom se blížili limitu kvůli jeho předmětu, že nám to nechá navýšit. Neuvěřitelné. Ale jak říká profesorka na historii, za 30 000 dolarů za rok (to je půl milionu korun) máte nárok na tisk papíru.
Jináč všechno je nadále v pořádku, předměty mám skvělý, jen historie mě nebere, páč mi ta paní nesedla. Naštěstí si smím odhlásit jeden předmět, tak to možná udělám. Ještě počkám teda, zítra mám teprve první hodinu psychologie, tak abych si neodhlásila historii a pak nezjistila, že psychologie se nedá snést. To by bylo nemilé, Emile.
V knihovně půjčují všechny filmy a většinu seriálů, které vymyslíte, takže tam asi budu častým hostem. Na dnešek mám Hodiny a House a nemůžu se rozhodnout, který dřív :-D
Papání je úžasný.
Chtěla jsem sem přidat nějaký břitký postřeh o mentalitě nebo chování Američanů, ale... jo, už jsem si vzpomněla.
Tady jsou všichni strašně moc milí. Na celým campusu. Když jdu do jídelny a paní mi projíždí kartičku, pozdraví mě, zeptá se jak se mám a popřeje mi pěkný den. Když si jdu koupit kafe, jsem honey nebo sweetheart. V knihovně dojdou papíry a paní mi řekne "Just wait a minute, love, I´ll take care of this." Je to strašně super, jak tu člověk nemá zázemí, tak tohle je moc příjemný.
Nikdy mi nedošlo, jak je člověk vykořeněnej, když je takhle někde. Jakože já mám vás všechny na internetech, svoji úžasnou spolubydlu a druhou úžasnou spolubydlu, a Poláky a Kubu a jeho spolubydly, ale stejně je to omezený okruh a vlastně jsem trochu sama. Takže tohle je fakt bezva :)
Mňo a to je ze dneška asi všechno :)
Fotky!
Šedá veverka, která se skoro nebála (a je jich tu...!)
A tohle je část campusu (spodní část), pohled na knihovnu (vlevo), za ní Performing Arts Center (to fialové) a vpravo je... no, menza je urážka pro tuhle úžasnou jídelnu. Takže jídelna ;)
Dneska mi skončila škola v půl třetí, tak jsem ještě šla do knihovny, abych si vytiskla věci, co budu potřebovat na Critical Approaches to Film. Je toho HODNĚ. Ale tady je to udělaný tak, že každý smí zadarmo vytisknout 500 stran a ten náš profesor říkal, že kdybychom se blížili limitu kvůli jeho předmětu, že nám to nechá navýšit. Neuvěřitelné. Ale jak říká profesorka na historii, za 30 000 dolarů za rok (to je půl milionu korun) máte nárok na tisk papíru.
Jináč všechno je nadále v pořádku, předměty mám skvělý, jen historie mě nebere, páč mi ta paní nesedla. Naštěstí si smím odhlásit jeden předmět, tak to možná udělám. Ještě počkám teda, zítra mám teprve první hodinu psychologie, tak abych si neodhlásila historii a pak nezjistila, že psychologie se nedá snést. To by bylo nemilé, Emile.
V knihovně půjčují všechny filmy a většinu seriálů, které vymyslíte, takže tam asi budu častým hostem. Na dnešek mám Hodiny a House a nemůžu se rozhodnout, který dřív :-D
Papání je úžasný.
Chtěla jsem sem přidat nějaký břitký postřeh o mentalitě nebo chování Američanů, ale... jo, už jsem si vzpomněla.
Tady jsou všichni strašně moc milí. Na celým campusu. Když jdu do jídelny a paní mi projíždí kartičku, pozdraví mě, zeptá se jak se mám a popřeje mi pěkný den. Když si jdu koupit kafe, jsem honey nebo sweetheart. V knihovně dojdou papíry a paní mi řekne "Just wait a minute, love, I´ll take care of this." Je to strašně super, jak tu člověk nemá zázemí, tak tohle je moc příjemný.
Nikdy mi nedošlo, jak je člověk vykořeněnej, když je takhle někde. Jakože já mám vás všechny na internetech, svoji úžasnou spolubydlu a druhou úžasnou spolubydlu, a Poláky a Kubu a jeho spolubydly, ale stejně je to omezený okruh a vlastně jsem trochu sama. Takže tohle je fakt bezva :)
Mňo a to je ze dneška asi všechno :)
Fotky!
Šedá veverka, která se skoro nebála (a je jich tu...!)
A tohle je část campusu (spodní část), pohled na knihovnu (vlevo), za ní Performing Arts Center (to fialové) a vpravo je... no, menza je urážka pro tuhle úžasnou jídelnu. Takže jídelna ;)
Tuesday, January 24, 2012
Meh, prospat celý den
Dneska je takový to chcípando počasí, kdy se vám chce tak leda spát. Moc nepomáhá, že jsem ráno zaspala teda :-D
Vzbudila mě Alex (to je spolubydla), když vstávala, tak si říkám, no to je tak osm, ona vstává brzo. Leč pro jistotu jsem se mrkla na budík, abych neprošvihla školu, co mi začínala v deset a ono ejhle, za pět deset! Tak jsem vylítla z postele a poprosila ji, aby mě hodila autem, což ona ochotně udělala (to bylo neuvěřitelný, na pyžamo navlíkla bundu, vzala čepici a boty a jely jsme :) ), takže jsem seděla ve třídě ani ne deset minut od probuzení. Trochu bizardní zážitek.
Pak jsem se doplazila domů a teprve snídala a zubila a podobně a pak zase hned jela do školy, protože holky jely a mně nefungovaly hesla a ono to máme trochu dálku, tak jsem se svezla a rovnou si došla na oběd a teď jsem doma a píšu vám tohle a usínám, protože je hnusněěěěěěě!
No.
Pokračování příště.
Fotky v tuhle chvíli nemám, je hnusně :-D
Pusu!
Vzbudila mě Alex (to je spolubydla), když vstávala, tak si říkám, no to je tak osm, ona vstává brzo. Leč pro jistotu jsem se mrkla na budík, abych neprošvihla školu, co mi začínala v deset a ono ejhle, za pět deset! Tak jsem vylítla z postele a poprosila ji, aby mě hodila autem, což ona ochotně udělala (to bylo neuvěřitelný, na pyžamo navlíkla bundu, vzala čepici a boty a jely jsme :) ), takže jsem seděla ve třídě ani ne deset minut od probuzení. Trochu bizardní zážitek.
Pak jsem se doplazila domů a teprve snídala a zubila a podobně a pak zase hned jela do školy, protože holky jely a mně nefungovaly hesla a ono to máme trochu dálku, tak jsem se svezla a rovnou si došla na oběd a teď jsem doma a píšu vám tohle a usínám, protože je hnusněěěěěěě!
No.
Pokračování příště.
Fotky v tuhle chvíli nemám, je hnusně :-D
Pusu!
Monday, January 23, 2012
Bez Internetu je zle!
Mňo, tak nevím jak vy, ale já bez internetů nedám ani ránu. Obzvláště takhle daleko!
Včera mi stávkoval počítač a odmítal se připojit k místní wifi, což byla katastrofa, protože tím pádem jsem byla úplně bez spojení se světem. Což je trošku nepříjemné, když jste pět tisíc kilomtetrů od všech.
Tak jsem si aspoň stihla nalakovat nehty, no :)
Jinak včera byla druhá část Orientation a musím říct, že byla trošku míň nudná, než v sobotu. Taky nebyla jen pro nás, ale i pro studenty, co tu teď nastupujou z jiných škol a tak. Ukázali nám, co je kde na kampusu - ten je teda mimochodem fakt pěknej - a představili nám různě lidi, co tu jsou na pomoc s kdečím, menzou počínaje, prací na kampusu pokračuje, prospěchem a doučkem konče. Dobrý vědět.
Večer jsem chtěla jet do papírnictví, ale bez auta jak bez nohy, navíc teda ještě nevím, kde co je, takže bohužel. Pojedu dneska.
Večer večer jsem tak nějak byla na pokoji a spíš se nudila než cokoli jinýho, a pak přišla spolubydla, jestli nechci jít s nima koukat na americkej fotbal, tak jsem šla, abych se taky seznamovala a nebyla jak puťka někde pořád zavřená... hele, to je divná hra. Nakonec jsem odešla z bytu naproti a šla nahoru, kde bydlí Kuba a kde jsou tak nějak víc moje krevní skupina. Tam teda taky koukali na fotbal, ale k tomu kecali a bylo to dobrý. Hráli New York Giants proti San Franciscu, takže samozřejmě jsme fandili Giants, a hrálo se o postup do Superbowl, která je za dva týdny a bude to fakt dobrý :) Jsem pozvaná zase ke klukům nahoru, tak se fakt těšim :)
No a teď je devět ráno, moje první hodina začíná v půl desáté a spolubydla mě hodí autem, takže jsem vám ještě mohla napsat.
Fotky:
Včera mi stávkoval počítač a odmítal se připojit k místní wifi, což byla katastrofa, protože tím pádem jsem byla úplně bez spojení se světem. Což je trošku nepříjemné, když jste pět tisíc kilomtetrů od všech.
Tak jsem si aspoň stihla nalakovat nehty, no :)
Jinak včera byla druhá část Orientation a musím říct, že byla trošku míň nudná, než v sobotu. Taky nebyla jen pro nás, ale i pro studenty, co tu teď nastupujou z jiných škol a tak. Ukázali nám, co je kde na kampusu - ten je teda mimochodem fakt pěknej - a představili nám různě lidi, co tu jsou na pomoc s kdečím, menzou počínaje, prací na kampusu pokračuje, prospěchem a doučkem konče. Dobrý vědět.
Večer jsem chtěla jet do papírnictví, ale bez auta jak bez nohy, navíc teda ještě nevím, kde co je, takže bohužel. Pojedu dneska.
Večer večer jsem tak nějak byla na pokoji a spíš se nudila než cokoli jinýho, a pak přišla spolubydla, jestli nechci jít s nima koukat na americkej fotbal, tak jsem šla, abych se taky seznamovala a nebyla jak puťka někde pořád zavřená... hele, to je divná hra. Nakonec jsem odešla z bytu naproti a šla nahoru, kde bydlí Kuba a kde jsou tak nějak víc moje krevní skupina. Tam teda taky koukali na fotbal, ale k tomu kecali a bylo to dobrý. Hráli New York Giants proti San Franciscu, takže samozřejmě jsme fandili Giants, a hrálo se o postup do Superbowl, která je za dva týdny a bude to fakt dobrý :) Jsem pozvaná zase ke klukům nahoru, tak se fakt těšim :)
No a teď je devět ráno, moje první hodina začíná v půl desáté a spolubydla mě hodí autem, takže jsem vám ještě mohla napsat.
Fotky:
Saturday, January 21, 2012
První den
Než začnu být líná s vámi sdílet úplně všechy nové zážitky, budu se snažit co nejvíc :) Um. No, je trochu pozdě, ty formulace mi úplně nejdou. Prostě se budu co nejdýl snažit vám toho říkat co nejvíc. Tak.
Dneska jsem myslela, že budu vzhůru jako ranní ptáče, ale teda houno houno, slavný súde! V devět mě vzbudil Jakub, že jedou na snídani a jestli chci taky. No jestli! Tady nebylo k papání nic a oběd až v půl dvanácté. No nicméně snídaně se dneska podávala nějak brzo nebo krátce nebo co, takže prostě jídlo nebylo. I museli jsme počkat na ten společný oběd, což byly sendviče, takže co se jídla týče, dneska trochu hladovka.
V těch půl dvanácté zároveň začínalo setkání pro mezinárodní studenty, kde nám řekli, co a jak, dali přístupy ke školnímu emailu a podobně. Kdybyste mi chtěli psát na školní email, tady je: vancurk@lemoyne.edu. Je to vtipný, mám de facto email vančurka :)
Je nás tu devět intrnešnlů: my dva Češi, čtyři Poláci, dvě Irky a jedna Španělka. Všichni jsou moc fajn, s jednou Polkou bydlím.
Áh, bydlení:
bydlím se dvěma Američankama a tou Polkou v bytě na Le Moyne Heights I (kdybyste si to chtěli hledat), máme dva pokoje, obývák, kuchyň a dvě koupelny (jednu sprchu). Kuchyň je "plně vybavená", takže musíme koupit hrnce, holky tu naštěstí mají nádobí, ale... dneska jsem vařila vodu na čaj v mikrovlnce :)
Byli jsme dneska nakupovat, Target a Wegmans, abychom měli základní věci (v pokojích tu třeba není velké světlo, takže jsem musela koupit lampičku nebo koš na odpadky nebo komfortér) a jídlo, páč tu není nic, samozřejmě :) Nakoupila jsem strašně moc věcí, i všechno, co jsem nechala doma (jako třeba šampony) a jídlo, tak nějak základy, a samozřejmě bagels a donut holes a waffles (borůvkový!) a string cheese a reeses cups a hrníček a utratila jsem strašnejch peněz, ale jsem usídlená :)
Vypadá to, že budu moct pracovat na campusu, aspoň se o to určitě pokusím, tak snad se tu budu mít fajně :)
Campus je super, moc hezký to tu mají. Dneska nasněžilo a byla fakt zima, ale jasno, sluníčko, přesně jak si to pamatuju. V bytě (tomuhle se opravdu nedá říct na koleji) máme teplíčko, takže paráda veliká.
Všichni jsou na nás moc milí, moje spolubydla se jmenuje Alex a je z Ticonderogy, NY. Včera tu byla i její maminka, moc milá paní. S Alex máme stejnej hudební vkus, což je bezva, pouštěly jsme si tu nějaký věci a zpíváme si k tomu obě a bezva.
Jak tu bydlí všichni blízko, tak se hodně navštěvujou a je to bezva. Jen jsem zatím moc unavená na to, abych se s nima moc seznamovala. Ale třeseme rukama a všichni jsou moc milí.
Zatím se mi moc nestýská, ale chybíte mi. Nicméně užívám si to tu hrozně moc :)
Posílám pusu!
Fotky:
Takhle vypadala moje část pokoje včera večer
Takhle vypadá teď :)
A tohle je moje dnešní první místní véča:
Dneska jsem myslela, že budu vzhůru jako ranní ptáče, ale teda houno houno, slavný súde! V devět mě vzbudil Jakub, že jedou na snídani a jestli chci taky. No jestli! Tady nebylo k papání nic a oběd až v půl dvanácté. No nicméně snídaně se dneska podávala nějak brzo nebo krátce nebo co, takže prostě jídlo nebylo. I museli jsme počkat na ten společný oběd, což byly sendviče, takže co se jídla týče, dneska trochu hladovka.
V těch půl dvanácté zároveň začínalo setkání pro mezinárodní studenty, kde nám řekli, co a jak, dali přístupy ke školnímu emailu a podobně. Kdybyste mi chtěli psát na školní email, tady je: vancurk@lemoyne.edu. Je to vtipný, mám de facto email vančurka :)
Je nás tu devět intrnešnlů: my dva Češi, čtyři Poláci, dvě Irky a jedna Španělka. Všichni jsou moc fajn, s jednou Polkou bydlím.
Áh, bydlení:
bydlím se dvěma Američankama a tou Polkou v bytě na Le Moyne Heights I (kdybyste si to chtěli hledat), máme dva pokoje, obývák, kuchyň a dvě koupelny (jednu sprchu). Kuchyň je "plně vybavená", takže musíme koupit hrnce, holky tu naštěstí mají nádobí, ale... dneska jsem vařila vodu na čaj v mikrovlnce :)
Byli jsme dneska nakupovat, Target a Wegmans, abychom měli základní věci (v pokojích tu třeba není velké světlo, takže jsem musela koupit lampičku nebo koš na odpadky nebo komfortér) a jídlo, páč tu není nic, samozřejmě :) Nakoupila jsem strašně moc věcí, i všechno, co jsem nechala doma (jako třeba šampony) a jídlo, tak nějak základy, a samozřejmě bagels a donut holes a waffles (borůvkový!) a string cheese a reeses cups a hrníček a utratila jsem strašnejch peněz, ale jsem usídlená :)
Vypadá to, že budu moct pracovat na campusu, aspoň se o to určitě pokusím, tak snad se tu budu mít fajně :)
Campus je super, moc hezký to tu mají. Dneska nasněžilo a byla fakt zima, ale jasno, sluníčko, přesně jak si to pamatuju. V bytě (tomuhle se opravdu nedá říct na koleji) máme teplíčko, takže paráda veliká.
Všichni jsou na nás moc milí, moje spolubydla se jmenuje Alex a je z Ticonderogy, NY. Včera tu byla i její maminka, moc milá paní. S Alex máme stejnej hudební vkus, což je bezva, pouštěly jsme si tu nějaký věci a zpíváme si k tomu obě a bezva.
Jak tu bydlí všichni blízko, tak se hodně navštěvujou a je to bezva. Jen jsem zatím moc unavená na to, abych se s nima moc seznamovala. Ale třeseme rukama a všichni jsou moc milí.
Zatím se mi moc nestýská, ale chybíte mi. Nicméně užívám si to tu hrozně moc :)
Posílám pusu!
Fotky:
Takhle vypadala moje část pokoje včera večer
Takhle vypadá teď :)
A tohle je moje dnešní první místní véča:
Friday, January 20, 2012
Všechno je v pořádku
Tak tedy dneska je nejdelší den, co jsem kdy měla. Vstávala jsem v osm ráno, ve 12:30 odletěla a dále letěla patnáct hodin, dvě hodiny se bavila se spolubydlící a ještě stále je pátek 20. ledna. Šest hodin je velký časový posun, kdybyste to nevěděli.
Na letiště se se mnou přijel nakonec rozloučit i táta, odvezla mě tam máma a jela i babička a Vítek. To jsem byla moc ráda, že takhle úplně do poslední minuty byli se mnou :) Doufám, že jsi, Vítku, stihl ten zápis, co?
Letadlo bylo menší, než jsme lítávali dřív, takže první pocity nevalné, vlastně mi bylo dost nepříjemně a poprvé jsem se vážně bála. Ale vzhledem k tomu, že i kdybychom náhodou padali, stejně bych nemohla vůbec nic dělat, nutila jsem se ke klidu. Letěli jsme vážně vysoko! Ale fajn bylo, že letadlo bylo poloprázdné (další z prvních zážitků), takže jsem měla pro sebe dvě sedačky a mohla si dělat, co jsem chtěla. A kapitán byl fakt šikovný, vzlet i přistání byly nejhladší, co jsem kdy zažila. Téměř jsem si ani nevšimla, že přistáváme.
Na JFK jsme pak prošli pasovou kontrolou a kontrolou zavazadel a když jsem se ptala, kam teda máme jít za imigračním úředníkem, ukázalo se, že to, jak ten chlap neuměle čáral něco po nějakých papírech a zeptal se mě, jestli jsem tu poprvé jako student, tak to byla ona obávaná imigrační kontrola. Hurá! Byli jsme vpuštěni na území Spojených států, třeste se!
Pak jsme tam čekali tři hodiny. Což byla strašně velká nuda. Velká. Nuda.
Let z JFK do Syracuse byl super, letěli jsme v jednom kilometru a všechno bylo jak na dlani :) V Syracuse nás vyzvedli, dovezli, ubytovali, dali nám provizorní povlečení a teď jsem mrtvolka a jdu spát.
Ještě pořád se to všechno se mnou houpe :)
Fotky!
Na letiště se se mnou přijel nakonec rozloučit i táta, odvezla mě tam máma a jela i babička a Vítek. To jsem byla moc ráda, že takhle úplně do poslední minuty byli se mnou :) Doufám, že jsi, Vítku, stihl ten zápis, co?
Letadlo bylo menší, než jsme lítávali dřív, takže první pocity nevalné, vlastně mi bylo dost nepříjemně a poprvé jsem se vážně bála. Ale vzhledem k tomu, že i kdybychom náhodou padali, stejně bych nemohla vůbec nic dělat, nutila jsem se ke klidu. Letěli jsme vážně vysoko! Ale fajn bylo, že letadlo bylo poloprázdné (další z prvních zážitků), takže jsem měla pro sebe dvě sedačky a mohla si dělat, co jsem chtěla. A kapitán byl fakt šikovný, vzlet i přistání byly nejhladší, co jsem kdy zažila. Téměř jsem si ani nevšimla, že přistáváme.
Na JFK jsme pak prošli pasovou kontrolou a kontrolou zavazadel a když jsem se ptala, kam teda máme jít za imigračním úředníkem, ukázalo se, že to, jak ten chlap neuměle čáral něco po nějakých papírech a zeptal se mě, jestli jsem tu poprvé jako student, tak to byla ona obávaná imigrační kontrola. Hurá! Byli jsme vpuštěni na území Spojených států, třeste se!
Pak jsme tam čekali tři hodiny. Což byla strašně velká nuda. Velká. Nuda.
Let z JFK do Syracuse byl super, letěli jsme v jednom kilometru a všechno bylo jak na dlani :) V Syracuse nás vyzvedli, dovezli, ubytovali, dali nám provizorní povlečení a teď jsem mrtvolka a jdu spát.
Ještě pořád se to všechno se mnou houpe :)
Fotky!
Thursday, January 19, 2012
Zabalíno jest
Takže můj původní věcný záměr jaksi přesahoval povolené hmotnostní limity o téměř deset kilogramů.
I nevěda to, zabalila jsem si všechno, dovlekla kufr na váhu, proklela všechna omezení a začala vyndavat méně důležité věci.
Pak došlo i na skoro důležité věci.
Pak přišel Vítek. Naštěstí, protože já bych se s tím trápila ještě teď.
Výsledek je jeden krásný kufr o 22,3 kilogramu a jeden krásný batoh o hmotnosti 7,8 kilogramu. Doufám, že letištní váhy váží taky tak.
A držte mi zítra palce!
I nevěda to, zabalila jsem si všechno, dovlekla kufr na váhu, proklela všechna omezení a začala vyndavat méně důležité věci.
Pak došlo i na skoro důležité věci.
Pak přišel Vítek. Naštěstí, protože já bych se s tím trápila ještě teď.
Výsledek je jeden krásný kufr o 22,3 kilogramu a jeden krásný batoh o hmotnosti 7,8 kilogramu. Doufám, že letištní váhy váží taky tak.
A držte mi zítra palce!
Odbavte se online!
Posledních 24 hodin do odletu, panejo!
V šest ráno jsem dopsala seminárku, velká borka jsem :) Takže jsem vstávala někdy kolem půl jedné, což je rovných 24 hodin před vzletem. I pokusila jsem se odbavit online, abych měla jistotu sedadla a vůbec, aby to prostě bylo co nejvíc v pořádku, a co byste mysleli - no jasně, že pro tenhle let to nejde :)
Nechť žije elektronický věk, zítra se prostě odbavím na místě a hotovka.
V šest ráno jsem dopsala seminárku, velká borka jsem :) Takže jsem vstávala někdy kolem půl jedné, což je rovných 24 hodin před vzletem. I pokusila jsem se odbavit online, abych měla jistotu sedadla a vůbec, aby to prostě bylo co nejvíc v pořádku, a co byste mysleli - no jasně, že pro tenhle let to nejde :)
Nechť žije elektronický věk, zítra se prostě odbavím na místě a hotovka.
Wednesday, January 18, 2012
Čaupárty s tátorodinou
Dnes jsme se sešli s tatínkem a Jarmilou (Jarmilkou? Nikdy nevím, jak ji zdrobnit) a Bramborkou a Petrem (Baruščin miláček, ne můj, tak radši zdrobňovat nebudu) a Májuškou na čaupárty k příležitosti mého brzkého odletu.
Zašli jsme do restaurace Magická zahrada na Nuselské, kterou vám víc než vřele doporučuju! Pestrá nabídka velmi zajímavých jídel a fantastická realizace. Takhle jsem si nepochutnala už několik let, opravdu výborný místo na jídlo :)
Hezky jsme si popovídali a oni mi hezky napsali do sešitku (děkuji tímto všem z mé rozlučky, kdo tam psali sprosťárny, hezky jste mi pobavili rodinu ;) )
A vůbec to bylo moc moc fajné :)
Tak teď jen zabalit!
Foto ze dneška:
Monday, January 16, 2012
Jak jde balení?
Tak abyste to měli trochu i s nějakou visual aid, tak takhle teď vypadá moje balení:
Záměrně nefotím zbytek pokoje, protože ten vypadá... no. Vypadá ;)
Upozorňuji, že v tom plném kufru ještě v podstatě není žádné oblečení, neboť je čerstvě vypráno... ale kam přijde, to bych taky ráda věděla.
Záměrně nefotím zbytek pokoje, protože ten vypadá... no. Vypadá ;)
Upozorňuji, že v tom plném kufru ještě v podstatě není žádné oblečení, neboť je čerstvě vypráno... ale kam přijde, to bych taky ráda věděla.
Jiný blog
Milé čtenářstvo (mám-li nějaké),
vítejte na mém druhém blogu. Založen byl před několika lety v rámci touhy po změně, ale zůstala jsem nakonec u svého původního.
Nicméně blog.cz byl prodán CET21, čili CME, a ti mají nové podmínky pro spolupráci. Většinou tyhle věci nečtu, ale tohle jsem si přečetla a nelíbilo se mi to ani za mák. Jaksi mám dojem, že autorské právo ke svým článkům mám pořád já, že není v pořádku, aby CME používala moje údaje, kdy se jí zachce, a podobně. Tolik tiráda proti novému vlastníkovi.
Takže jsem to neodklikla a oni mě za trest nepustí ke správě blogu a předpokládám, že mi moje blogoviště za nějaký čas smažou.
Je tedy načase změnit lokál, a to dělám právě teď. Pěkně to zrovna vychází s mým výletem do Ámošky, jak se Americe vždycky říkalo u nás doma, že začnu na novém a hodně lidí to zrovna bude zajímat (snad).
Tak doufám, že se vám i mně tu bude líbit (taky co jiného nám zbývá ;) )
Žabka
vítejte na mém druhém blogu. Založen byl před několika lety v rámci touhy po změně, ale zůstala jsem nakonec u svého původního.
Nicméně blog.cz byl prodán CET21, čili CME, a ti mají nové podmínky pro spolupráci. Většinou tyhle věci nečtu, ale tohle jsem si přečetla a nelíbilo se mi to ani za mák. Jaksi mám dojem, že autorské právo ke svým článkům mám pořád já, že není v pořádku, aby CME používala moje údaje, kdy se jí zachce, a podobně. Tolik tiráda proti novému vlastníkovi.
Takže jsem to neodklikla a oni mě za trest nepustí ke správě blogu a předpokládám, že mi moje blogoviště za nějaký čas smažou.
Je tedy načase změnit lokál, a to dělám právě teď. Pěkně to zrovna vychází s mým výletem do Ámošky, jak se Americe vždycky říkalo u nás doma, že začnu na novém a hodně lidí to zrovna bude zajímat (snad).
Tak doufám, že se vám i mně tu bude líbit (taky co jiného nám zbývá ;) )
Žabka
Subscribe to:
Posts (Atom)