Haló haló, tady orel, tady orel, přepínám!

Poslední dobou tak čekám, kdo se ozvete a povíte mi, jak je v Praze a jak se mají vaše životy, ale vy vlastně asi čekáte na mě, có?

Tolik pozornosti! Jinými slovy: omlouvám se vám, poslední týdny byly hektické a nebylo mnoho času na psaní.

Mám se tu pěkně. Už se mi to krátí! Když jsme se dostali pod měsíc k odjezdu, konečně jsem se uklidnila se vším stýskáním a užívám si to tu v klidu. Teda relativně, samozřejmě na tohle období připadly termíny posledních esejí a seminárek a zejména minulý týden byl peprný. Za osm dní jsem napsala dvě seminárky na psychologii, esej na film, vysázela celý časopis a připravila a odprezentovala závěrečný projev i s prezentací. Taky jsem pak lehce padla a ještě mě čeká jedna seminárka na literatůru a máme finito! Tedy - hotovo se zadanými pracemi, ještě mě čekají konečné zkoušky. A ty ještě budou, každá je psaný test na dvě a půl hodiny a mám je za sebou pěkně nalajnované ve dvou dnech. V deset ráno 10. května sednu k první, 11. května mám ráno druhou a večer třetí. Tak jsem na sebe zvědavá.

A pak bude víkend a pondělí, to budu balit a podobně, a pak pojedu na pár dní ještě do Ithacy, kde shodou okolností bude Jenny, tak snad se uvidíme. Budu pomáhat doplňovat knížky na Booksale a pak si jich asi tak půlku koupím, budu bydlet s Kostrounama a bude to bezva. To se moc těším, taková příjemná tečka. V neděli 20. května mě vrátí zpátky do Le Moyne, kde budou i obě naše Polky a s těmi strávíme rozlučkový večer. 21. mi letí éro ze Syracuse ve 12:30, Polkám někdy odpoledne. Už teď mě to dojímá, že to všechno končí!

Příští víkend už musím začít balit, mám domluvené půjčení váhy a zítra ve Wegmans se musím zeptat po krabici. Jsem zvědavá, kolik kilo navíc budu posílat, doufám, že se vejdu do deseti! Vůbec jsem na to zvědavá, to balení ještě bude legrace.

Abych se mrkla trošku dozadu, co se dělo od té prehistorické chvíle, kdy jsem vám naposledy napsala. Primárně a nejdůležitěji, navštívila jsem Washington. Autobus odjížděl od Le Moyne v půl šesté ráno a vrátili jsme se ve čtyři ráno následujícího dne. Ve Washingtonu jsme byli někdy kolem poledního a sraz byl v půl desáté, času bylo tedy dost. Co jsme nečekali, byla výrazná změna počasí. V Čechách opravdu nejsem zvyklá popojet kousek někam a muset sundavat vrstvy. Nu, v Syracuse byla zima na kalhoty a svetr a kabátek, ve Washingtonu mi bylo teplo v sukni a tílku.

Prošli jsme tam kdekterý kout, hlavně samozřejmě nejznámější památky a bylo to fajné. Pro mě byl největší zážitek Lincoln Memorial, dokonce větší než Bílý Dům. Nevím přesně proč, ale to místo se mi fakt líbí a připadá mi, že má atmosféru. Je teda pravda, že teď atmosféru nemělo, protože tam byly davy turistů, ale třeba se tam místní v klidu sem tam dostanou - představuju si třeba uprostřed mrazivé zimy.

Capitol mě fascinuje, je to krásná budova (budovy?) a je takový... distingovaný. Rozhodně lepší než náš Parlament někde v nějaké malé uličce. Taky soudní budova je nádherná. Byli jsme se podívat do parlamentní knihovny a nevěřili jsme vlastním očím: knihovna je rozdělena na foyer a výstavy a samotnou knihovnu. Do foyer chodí davy, do knihovny se nesmí. Tam chodí jen badatelé a čumilové mají přístup na jeden prťavý balkon, který je úplně celý zasklený, takže jednak se nedá (a nesmí) fotit a druhak nemůžete rušit badatele. Musím se přiznat, že to mají dobře vymyšlené, tůristi a k tomu Emeričané se občas neumí ehm chovat. Ta knihovna je ale nádherná, nádherná! Má několik pater a po obvodu knihy a uprostřed stoly k práci a úžasnou atmosféru. Tam by mi nevadilo muset psát seminárku (prvních dvacet minut).

Ve Washingtonu jsme si uchodili nožičky; jednak jsme téměř celý den chodili a druhak teplo tomu moc neprospívá, takže nás i pálily chodidla. O půl osmé jsem se sešla s naší Irkou, zatímco Poláci ještě šli někam koukat, a zmučeně jsme se dovlekly taxíkem do irské hospody. Což bylo bezva, dala jsem si pravý irský cider a shepherd´s pie a bylo příjemné jíst připravené jídlo. S napáplými bříšky jsme pak došly k autobusu (autobu, jak zní systemické skloňování, viď, Sýkorko) a nechaly se pěkně dovézt až k domečku. Ještě nám autobus zastavil přímo před dveřmi, protože bydlíme od středu campusu nejdál, tak aby se nám něco nestalo. No nestěžovala jsem si. Vybatolily jsme se s Irkou z autobusu, rozespalé, v jedné ruce věci a v druhé polštář, a akorát se doplazily do postýlek.

Vydařený výlet, ne že ne! A foto:

Kongresová knihovna (foto z Wikipédie, páč fotit se tam nesmělo)

Capitol

Bílý Dům, rozklikněte si, zrovna zacházel dovnitř Obama na balkónu!

 

Hlas Ameriky

Smithsonian (tohle je přírodo-něco část)

Za každý stát jedna vlajka. A taky kam se hodí, další vlajka. A hele, zase vlajka!

Lincoln

Líp to nešlo udržet ani s oporou, ale chtěla jsem jen říct, že i za tmy je tam hezky

Nu.

Nu. A protože Alex už šla spát, půjdu taky, abych ji dlouho nerušila, a zbytek vám napíšu někdy brzo. Mějte se dobře, za chvíli jsem zpátky!