Drobečky z Emériky II

Pááááááárty tájm vypadá výrazně jinak
V Čechách, když chci strávit večer pitím s kamarády, domluvíme se, v nějakou dobu se sejdeme v nějaké hospodě a popijeme, popovídáme, dobrou vůli spolu máme.
Ne tak tady. Neříkám, že se na to někdy neobléknu nějak explicité pěkně, ale na místní slečny nemám.
Slečny tady chodí do hospody v sukni kratší než krátká mini. Někdy se divím, že jim nelezou okraje kalhotek. K tomu pěkně podpatky, nějaký topík a výrazné šperky. Neříkám, že jim to nesluší, ale první střet s tímhle mě trošku šokoval. Vlastně docela hodně. Koukala jsem tak na ně, jak kroutí prdkama a představovala si, jak se přiopijou, blbnou, trochu flirtují, pak přiopilé jdou na autobus... a poprvé v životě pochopila, co ti chlapi myslí, když se u soudu, nařčeni ze znásilnění, hájí tím, že si o to slečna říkala. Nijak tím neobhajuji znásilnění, nechápejte mě špatně, ale rozumím tomu, že někdy se slečny oblékají příliš provokativně a nezávidím to těm chlapům.
Párty tu začíná kolem deváté večerní, kdy se do jednoho bytu slezou všichni zúčastnění (většinou spíš všechny zúčastněné), aby se na párty správně připravily. Rozuměj: aby se předopily. Takže hrajou v kuchyni picí hry - v těch sukničkách a podpatkách - a snaží se přiopít. V jedenáct hromadně nalezou do autobusu do centra (a protože jsme v Syracuse, ten autobus jezdí v jedenáct a před tím myslím moc ne) a jedou do báru. Jelikož většině nebylo 21, vytasí se v báru vyhazovačům falešným dokladem a když všechno dobře jde, jdou bumbat. Bumbají do dvou, kdy v této svobodné zemi dle nařízení končí nalévání (tuším, že každé město tu hodinu smí určit samo), pak se naskládají do taxíků a dojedou domů spát - pokud neuloví nějakého samce, který je naskládá do taxíku někam spíš k němu.
No.


Pít se tu smí od 21, což má nečekané následky
To, že v Emerice je picí hranice vyšší, víme snad všichni. Co mě ale překvapilo, je, jaké to má důsledky:
Jednak tu VŠICHNI mají falešné doklady, což si my jednak nemůžeme dovolit (ve smyslu přísných postihů) a jednak to nepotřebujeme.
Druhak jsou tu všichni úplně nadšení z toho, že někam jdou pít - zakázané ovoce lépe chutná. Asi jako my jsme byli třeba v šestnácti nebo sedmnácti. Z toho pramení i ona "okázalost" popsaná výše.
Za třetí z toho pramení následující kauzální řetězec: mladí nesmí pít na střední. Mladí v osmnácti odjedou někam daleko na školu. Mladé nikdo na škole nehlídá (teda hlídá, ale ne tolik). Mladí se napakují a udělají mejdan. Strašně se ožerou, protože neumí pít. Někdo z nich začne být agresivní, protože to tak někteří lidé s velkým množstvím alkoholu mají: někdo je smutný, někdo je agresivní. Agresivita se zvrtne a protože to nikomu nemyslí, najednou je z něčeho úplně zbytečný problém. A protože nejsou v baru, nejsou k dispozici vyhazovači nebo barman, kteří by pomohli s řešením. A tak se dohadují, udělají pěstí díru do zdi, jak jsou naštvaní, a pak se volá školní ochranka a všichni jsou rádi, že z toho vyvázli.
Nebo se ožerou, sjedou na kole schody, udělají si otřes mozku a nikdo je neveze do nemocnice, protože všichni pili a nebylo jim 21.

Musím říct, že kdybych tu žila, hodně bojuju za snížení picí hranice, tohle my máme dávno za sebou a bezpečněji: pili jsme na střední, kde na nás sem tam dohlídli rodiče a pili jsme v barech, protože doma to nešlo, kde na nás mohli dohlídnout barmani (například tím, že už nenalili, neboť jsme byli na káry).


Kamarádské vztahy nejsou kamarádské
Spolubydla tady říká spoustě lidí, kdoví jak je nejvíc nemiluje, ale pak mi vysvětlí, že kdyby se jim to kamarádství rozbilo, ani by jí to nevadilo.
A různě se tu pomlouvá a hovoří za zády a vlastně to není tak apokalyptické jak by se zdálo, možná tu i mají opravdová přátelství, ale zatím jsem jich u holek moc nepotkala.
Těším se, až zase zapluju do svých normálních vztahů.


Achitektůra
Jedna z věcí, které tu zbožňuji, je styl stavění. Náš byteček je prostorný, světlý, má velká okna a spoooustu místa. Nemusí být dvoje dveře mezi chodbou a kuchyní a ani mezi záchodem a kuchyní, čímž se ušetří stěny. Máme velké vestavěné skříně, které mají jen tyč a nahoře poličku a přestože nejsou nijak členité, jsou příjemně praktické. Líbí se mi, jak tu staví domy, členité a zajímavé a uvnitř pěkné a dělané pro člověka.
Nemám ráda sítě v oknech, které tu máme všude. Sice jsou bezva kvůli komárům a pakomárům a můrám a vůbec, ale první dva měsíce jsem s tím měla dost problém, že nemůžu z okna vystrčit ani ruku, natož něco vyklepat nebo třeba si dát vyvětrat peřinku na vzduch. Už jsem si zvykla, ale stejně mě to trochu rozčiluje. Navíc dělají šedší výhled a nedají se s nimi mýt okna. Což, jak všichni víme, je první činnosti prokrastinátora! Naštěstí tu mají okna, která se dají otevírat jen z půlky, takže na druhé půlce sítě nejsou. Aspoň ten výhled je, no.
A druhá taková negativnější věc k architektůře: Syracuse je město naprosto evidentně stavěné pro auta. Jít si do obchodu, který mám 400 metrů? Možno, ale jen pokud je na naší straně silnice. Silnice dole má totiž sedm pruhů a dost blbě se přechází. Vzdálenosti mezi obchody jsou nesmyslně velké a i v jednom nákupním centru je zřejmé, že se počítá s tím, že přejedete na druhý konec mezi nákupy! Na druhou stranu tu jsou příjemně široké silnice a a na kolo to je vůbec příjemné (krom té sedmiproudovky dole).