Ve volném čase

No né abyste si mysleli, že se tu flákám a roupama nevím co bych! Já tu makám jako barevná, abyste věděli!

Jako správný student: 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, dva týdny v roce.

Tedy tady sem tam zaberu, sepíšu, co je potřeba, a pak je zase klid.

A mezitím... no, co se vším tím časem? Část tedy provařím a prouklízím, ale ne zas tolik, obzvlášť tedy v pondělí, kdy mi dochází zásoby z minulého nákupu, už toho mnoho nedělám.

A protože jsem zvyklá mít milion kamarádů a tři práce a školu a přítula, a tady mám jen školu, mám tu hromady času sama pro sebe. Jak jsem byla řekla, s pištidlama do hospody nelez, a beztak tady hospody nestojí za mnoho, tak jsem tu trochu samotář. Ale nevadí to, když vím, že ty kamarády mám a že na mě čekají, co bych si chvilku nezasamotářila?

Mimochodem, takhle si tu sem tam papám:





A protože jsem tvor sem tam kreativní, a protože mám, jak jsem byla vysvětlila, nějaký ten čas, vzala jsem do ruky jehlu a nit nebo bavlnku, a jedu.
Tohle je ta sukně, co jsem vám o ní říkala:
(to není nepořádně vyfoceno, ona je tak doširoka, že nejde rozprostřít nějak intvigentně)



Celá šitá v ruce, a to včetně knoflíkových direk, které jsem takto dělala vůbec poprvé:
(to si rozklikněte, která asi šla na řadu jako první?)


Když už jsem v tom byla, trošku jsem si přizdobila i druhou sukni:




Jelikož jsem tuhle svoji potřebu předvídala hned začátkem, mám dávno koupenou kněhu "Teach yourself to embroider" - čili naučte se vyšívat. Já sice umím křížkový steh, ale ten se mi nikdy moc nelíbil.
A ejhle:





Takže tolik. Jináč toho mnoho netvořím, nemám tu svoji bednu potřeb a i každou jehlu jsem si musela koupit. Stejně jako bavlnky, vyšívací obruč a další věci, které mám doma taky. Pomalu začínám nakupovat podle váhy, abych to nějak všechno vůbec přivezla!

To je pro dnešek všechno, a protože je pondělí, jdu si udělat asi polívku z konzervy a k ní salátek.

Tádydádydádydá!