Uh, nějak to na mě dolehlo.
Všechno se to dá krásně zvládnout, škola je zajímavá, testy jednoduchý, znám odpovědi na otázky a dostávám pochvaly za postřehy. Jídlo je dobrý, autobusy jezděj, pokoj je uklizenej a spolubydla v pohodě.
Jenže já nejsem zvyklá, že je jedno, jestli někde jsem nebo nejsem. Já potřebuju, aby mě lidi potřebovali. Potřebuju, aby mi chtěli říkat, co je trápí, co se děje v jejich životě.
Strašně moc se těším na všechny doma, kde přesně pasuju.
Nenechte se mýlit, nemluvím o tom, že by mě tu neměli rádi nebo že bych neměla kamarády. Úspěšně jsem se vnutila ke klukům nahoře, kde mi John před nedávnem řekl, že jsem mu zlepšila večer, což je příjemný, protože zřejmě zanechávám teda nějakou stopu a chvála budiž za to. (Muži, neboj, chodím tam pokecat, protože s pištidlama se to občas nedá přežít a oni jsou výrazně normálnější společnost :) )
Byla jsem ve středu v art clubu a krásně jsem si sedla se dvěma slečnama, z nichž jedna mě pozvala, že každý týden koukají u ní na Disneyovky, že prý mám přijít. Což oceňuju a až si budu jistá upřímností pozvání, ráda přijmu. Takže vlastně vůbec není zle na to, že jsem tu měsíc.
Jen na mě dolehla ta vykořeněnost věci, i to, jak dlouho se ty blízký vztahy budujou a kolik jich mě doma drží v tom pocitu, že mě někdo má rád a potřebuje mě a podrží mě. I v šest ráno na konci noční směny je někdo (jako třeba Klárka) ochotnej mě vyslechnout a poslouchat a nebavit se o útrapách noční a po čase mě rozesmát.
Brala jsem tuhle připravenost na druhé jako něco samozřejmého, protože to z 95 procent času dělám taky, ale fíha. Kamarádi moji, jste moje láskyplná, pečující síť a bez vás jsem jak ryba na suchu.
Rodino, vás jsem brala za větší samozřejmost, ale tvoříte mi emoční základ, kterej potřebuju jako sůl.
Já vím, že za měsíc těžko vybuduju něco takového, jako mám doma, ale nějak doufám, že se to časem aspoň náznakem bude podobat bližšímu kamarádství, protože tyhle povrchní příjemný usměvavý přátelství jako dobrý, jo, ale já potřebuju trochu hloubš.
Tak, životní moudro je na světě. (Původně jsem se překlepla a napsala žibotní. Což je skoro lepší. Žibotní moudro, poslužte si :) )
A hned je mi líp. No, tak snad jsem vás moc nerozlítostnila a děkuju vám všem, kdo se mnou pořád komunikujete :) Nenechávejte mě v tom samotnou, prosím!
Friday, February 24, 2012
Saturday, February 18, 2012
To jsem vám dlouho nenapsala!
Hm. Kulajda je konečně snězená. A to trvalo strašně dlouho. Takže jestli jsem naposledy psala den poté, co jsem ji vařila, nenapsala jsem vám strašně dlouho mínus den. Hehehe.
Žiju. :)
Poslední týden byl trošku takový fádní a nydný (kdo si pamatuje tu reklamu?) - pořád se mě drží rýmička, bonusově mě z ní bolí v krčíčku. Chodím do školky, píšu testy, dobře si vedu. Z psychologie jsem dostala pokaždé plný počet bodů, jednou jsem měla správně i bonusovou otázku, podruhé nikoli. Z literatury jsem dostala plný počet a v pátek mě pochválila za postřeh. Taky mi řekla, že jestli budu takhle dál pokračovat, dá mi jedničku za práci v hodině do konečnýho sčítání (což je asi tak 20 nebo 30 procent). Ona teda řekla, že mi dá čtyřku, protože tady je to všechno obráceně, ale chtěla jsem, abyste jako rozuměli, jak je to super.
No a jinak mám radost z takových drobností - koupila jsem si svíčku na stůl, látkové krabičky do šuplíku, takže mám roztříděný kalhotky a ponožky (rezignovala jsem na skládání a třídění fusek - a ještě mi pračka nesežrala ani jednu! Jako hustý!), mám konečně pytel na špinavý prádlo a košíček na šátky a šálky a rukavice, abych to neházela na poličku, jo a objevila jsem Swiss Rolls! Ve Wegmans je nemají, ale kupodivu Dollar Store je má.
Šiju tu sukni, už mám sešité základní díly, teď mě čeká vymyslet pas a zrealizovat ho a pak udělat spodek a hotovka. Tak uvidíme, jak dlouho to zabere, do toho pasu se mi docela hodně nechce.
Uvědomila jsem si nedávno, že bych měla začít pracovat na něčem, co si budu moct procházet a vzpomínat, tak si na to chci koupit nějaký pěkný sešit. Leč ten mají v Jo Ann nebo Hobby Lobby, a tam se dostanu v pondělí, takže si musím počkat. Budu muset trošku vymyslet, jak tady fungují ty busy.
A příští pátek jdu do dívadla, co tady máme na campusu. Mají tady studentský dramaťák (zřejmě) a vždycky něco nastudují a pak se na to chodí. Tak se těším :)
Původně jsem si myslela, že zapluju do skupiny kamarádek, co mají ty naše dvě emerické spolubydly, a mezi nimi si udělám kamarády. Leč spolubydlám je dvacet - very much so. A jejich kamarádky mají lehce vyšší hlasovou frekvenci, než je mi milé. Mimojiné.
I usoudila jsem, že tedy zřejmě musím sama zabojovat a najít si kamarády dle svého gusta. Tak bojuju. Utíkám se ke klukům nahoře, kteří jsou významně normálnější, a taky jsem konečně trošku měla oddych a můžu se rozhlédnout, jak tady fungují studentské spolky. Jsem přihlášená do Art Club, kam půjdu teď ve středu, tak se těším, a snažím se dostat do sboru. Snad se povede :) Obvykle zpívají takový klasický repertoár, ale teď dělají Rekviem od Johna Ruttera. Neobvyklá hudba, tak doufám, že mě vezmou a budu si to moct vyzkoušet.
Pak tedy v pátek divadlo, v sobotu New York, a týden poté Kostrouni. Dobrý program, řekla bych :) A popříští týden už jsou jarní prázdninky. To taky nebude zlé, budeme v bytě se slečnou Polkou samy, tak bude trošku klidněji.
Fotku pro vás teď nemám, celý týden bylo šedo a tmavo, pršelo nebo sněžilo nebo aspoň foukalo, takže bezva počas!
A poslední věc: objevila jsem, že tu prodávají instatní vanilkové kafe. S half-and-half? Žůžo labůžo!
Mávám!
Žiju. :)
Poslední týden byl trošku takový fádní a nydný (kdo si pamatuje tu reklamu?) - pořád se mě drží rýmička, bonusově mě z ní bolí v krčíčku. Chodím do školky, píšu testy, dobře si vedu. Z psychologie jsem dostala pokaždé plný počet bodů, jednou jsem měla správně i bonusovou otázku, podruhé nikoli. Z literatury jsem dostala plný počet a v pátek mě pochválila za postřeh. Taky mi řekla, že jestli budu takhle dál pokračovat, dá mi jedničku za práci v hodině do konečnýho sčítání (což je asi tak 20 nebo 30 procent). Ona teda řekla, že mi dá čtyřku, protože tady je to všechno obráceně, ale chtěla jsem, abyste jako rozuměli, jak je to super.
No a jinak mám radost z takových drobností - koupila jsem si svíčku na stůl, látkové krabičky do šuplíku, takže mám roztříděný kalhotky a ponožky (rezignovala jsem na skládání a třídění fusek - a ještě mi pračka nesežrala ani jednu! Jako hustý!), mám konečně pytel na špinavý prádlo a košíček na šátky a šálky a rukavice, abych to neházela na poličku, jo a objevila jsem Swiss Rolls! Ve Wegmans je nemají, ale kupodivu Dollar Store je má.
Šiju tu sukni, už mám sešité základní díly, teď mě čeká vymyslet pas a zrealizovat ho a pak udělat spodek a hotovka. Tak uvidíme, jak dlouho to zabere, do toho pasu se mi docela hodně nechce.
Uvědomila jsem si nedávno, že bych měla začít pracovat na něčem, co si budu moct procházet a vzpomínat, tak si na to chci koupit nějaký pěkný sešit. Leč ten mají v Jo Ann nebo Hobby Lobby, a tam se dostanu v pondělí, takže si musím počkat. Budu muset trošku vymyslet, jak tady fungují ty busy.
A příští pátek jdu do dívadla, co tady máme na campusu. Mají tady studentský dramaťák (zřejmě) a vždycky něco nastudují a pak se na to chodí. Tak se těším :)
Původně jsem si myslela, že zapluju do skupiny kamarádek, co mají ty naše dvě emerické spolubydly, a mezi nimi si udělám kamarády. Leč spolubydlám je dvacet - very much so. A jejich kamarádky mají lehce vyšší hlasovou frekvenci, než je mi milé. Mimojiné.
I usoudila jsem, že tedy zřejmě musím sama zabojovat a najít si kamarády dle svého gusta. Tak bojuju. Utíkám se ke klukům nahoře, kteří jsou významně normálnější, a taky jsem konečně trošku měla oddych a můžu se rozhlédnout, jak tady fungují studentské spolky. Jsem přihlášená do Art Club, kam půjdu teď ve středu, tak se těším, a snažím se dostat do sboru. Snad se povede :) Obvykle zpívají takový klasický repertoár, ale teď dělají Rekviem od Johna Ruttera. Neobvyklá hudba, tak doufám, že mě vezmou a budu si to moct vyzkoušet.
Pak tedy v pátek divadlo, v sobotu New York, a týden poté Kostrouni. Dobrý program, řekla bych :) A popříští týden už jsou jarní prázdninky. To taky nebude zlé, budeme v bytě se slečnou Polkou samy, tak bude trošku klidněji.
Fotku pro vás teď nemám, celý týden bylo šedo a tmavo, pršelo nebo sněžilo nebo aspoň foukalo, takže bezva počas!
A poslední věc: objevila jsem, že tu prodávají instatní vanilkové kafe. S half-and-half? Žůžo labůžo!
Mávám!
Friday, February 10, 2012
Novinky novinky
Kde začít.
Stále se mi tu líbí :)
Včera jsem uvařila kulajdu a povedla se mi. Srazila se mi smetana (jak se to dělá, aby se nesrazila?), ale stejně toho bylo málo, tak jsem přidala normální záklechtku a je to správně hustý a dobrý. Uvařila jsem toho samozřejmě kotel, takže jsou pozváni i kluci odshora a včera se tvářili, že přijdou, tak uvidíme.
Každou hodinu psychologie píšeme kvízy, na což jsem jaksi byla zapomněla před prvním kvízem, a i tak jsem získala plný počet bodů a ještě bod za bonusovou otázku. Ne že by to bylo tak jednoduchý, ale spíš jsem měla štěstí a před hodinou si projela ty správný věci. A tak je to pořád *povzdechla si pokrytecky*.
Ani mně se nevyhnul ten virus, co nám tu obchází, takže mám od středy rýmičku. Ve středu jsem teda ležela, to mi fakt nebylo supr, ale jináč funguju.
Navštívila jsem pravé emerické mekdonalda, dneska, protože jak si pořád vařím, dostala jsem chuť na něco nezdravého. Alex naštěstí zrovna jela pro hamburgr, tak jsem se přidala. Překecala jsem ji, že mě vezme do KFC, ale oni neměli Twister! Jako fakt! Ani Zinger! Jenom maso! Hrozný. Tak jsme jely do mekáče a to je tedy správný zážitek z emeriky: paní, co obsluhovaly, byly tlustý, jako by tam neustále jedly. Mezitím, co jsme objednávaly, přišel ten největší člověk, co jsem kdy viděla. Vážně. Na to, aby mu člověk obejmul pas, by byli potřeba dva lidi, nekecám. A měli by natažený ruce. No, možná jednu ruku by trošku pokrčili. Ale vážně, obří. A navíc vysokej, takže jako fakt velkej člověk. No a vracel hamburgr, že chtěl bez majonézy a bez sýra, a oni tam dali sýr. Zatímco mu spravovali hamburgr, teda dělali novej, jsem na něj nemohla přestat čučet, a pak jsem si teprve všimla. Na nohách měl New Balance botky, z nichž se mu klubal... no, půl nohy. A ta noha byla špinavá. Prostě neskutečného něco.
Za dva týdny od zítra jedu na den do Ňů Jorku se školou. Původně jsem nechtěla jet, protože se jede na výstavu Bodies, o níž si nejsem jistá, jestli ji chci vidět. Jako na jednu stranu to je asi neuvěřitelný, na druhou s tím mám etický problém. Mrtví mají odpočívat pod zemí, ne být ořezaný a okukovaný. Tak jsem si říkala, že nepojedu. Ale pak se ukázalo, že je to za deset dolarů, a že bude rozchod dvě hodiny před tím a dvě hodiny po tom. A dokonce že dostaneme deset dolarů na útratu. A v těch deseti dolarech, co jsem zaplatila, je zahrnutá jízda do New Yorku, vstup na Bodies (kolik to stálo v Praze? Pět stovek?), deset dolarů na rozchody a jízda z New Yorku. Tak to se vyplatí docela, ne? Trošku se toho bojím, že to je takový velký město, ale snad to bude v pohodě. Projela bych se busem po trasách Sexu ve městě, jestli ještě jezdí :)
Co ještě... na víkend mám půjčený Hodiny a Annie Hall, tak jsem zvědavá (na Annie Hall, Hodiny miluju). Minulý víkend jsem viděla Předčítače a můžu jen vřele, vřele doporučit. Skvěle natočená věc, je dobře, že to dostalo Oskara.
Jo, za dva týdny budou Oskaři, tak se těším, že se budu koukat :)
Do školy pořád dělám, co mám, ještě jsem si na poslední chvíli odhlásila ty teorie pohlaví a genderu, sice byly zajímavý, ale na mě pokročilý, takže jsem nestíhala a nedávala.
Kupuju si pořád řapíkatý celer a jím ho v kvantech, protože je dobroučkej. A Alex se mi směje, dneska o mě psala na Twitter (babi, zeptej se... tety nebo jedné ze svých vnuček :) ), že jsem králík :)
No a mám se tu moc moc moc fajně. Konečně mi začíná docházet, že jsem v AMERICE, kam jsem deset let strašně CHTĚLA a zažívám to, co jsem si vždycky PŘÁLA zažít, tak si to konečně snad začnu užívat :) Praha chvilku počká :) Vítek hůř, ale taky, viďže jo?
Jo, a vyfotila jsem vám, jak to vypadá, když si dělám vajíčka pro jednoho, když jsem celý den ležela a nejedla:
No, není to tolik vidět, ale bylo toho hrozně moc.
Mávám vám!
Stále se mi tu líbí :)
Včera jsem uvařila kulajdu a povedla se mi. Srazila se mi smetana (jak se to dělá, aby se nesrazila?), ale stejně toho bylo málo, tak jsem přidala normální záklechtku a je to správně hustý a dobrý. Uvařila jsem toho samozřejmě kotel, takže jsou pozváni i kluci odshora a včera se tvářili, že přijdou, tak uvidíme.
Každou hodinu psychologie píšeme kvízy, na což jsem jaksi byla zapomněla před prvním kvízem, a i tak jsem získala plný počet bodů a ještě bod za bonusovou otázku. Ne že by to bylo tak jednoduchý, ale spíš jsem měla štěstí a před hodinou si projela ty správný věci. A tak je to pořád *povzdechla si pokrytecky*.
Ani mně se nevyhnul ten virus, co nám tu obchází, takže mám od středy rýmičku. Ve středu jsem teda ležela, to mi fakt nebylo supr, ale jináč funguju.
Navštívila jsem pravé emerické mekdonalda, dneska, protože jak si pořád vařím, dostala jsem chuť na něco nezdravého. Alex naštěstí zrovna jela pro hamburgr, tak jsem se přidala. Překecala jsem ji, že mě vezme do KFC, ale oni neměli Twister! Jako fakt! Ani Zinger! Jenom maso! Hrozný. Tak jsme jely do mekáče a to je tedy správný zážitek z emeriky: paní, co obsluhovaly, byly tlustý, jako by tam neustále jedly. Mezitím, co jsme objednávaly, přišel ten největší člověk, co jsem kdy viděla. Vážně. Na to, aby mu člověk obejmul pas, by byli potřeba dva lidi, nekecám. A měli by natažený ruce. No, možná jednu ruku by trošku pokrčili. Ale vážně, obří. A navíc vysokej, takže jako fakt velkej člověk. No a vracel hamburgr, že chtěl bez majonézy a bez sýra, a oni tam dali sýr. Zatímco mu spravovali hamburgr, teda dělali novej, jsem na něj nemohla přestat čučet, a pak jsem si teprve všimla. Na nohách měl New Balance botky, z nichž se mu klubal... no, půl nohy. A ta noha byla špinavá. Prostě neskutečného něco.
Za dva týdny od zítra jedu na den do Ňů Jorku se školou. Původně jsem nechtěla jet, protože se jede na výstavu Bodies, o níž si nejsem jistá, jestli ji chci vidět. Jako na jednu stranu to je asi neuvěřitelný, na druhou s tím mám etický problém. Mrtví mají odpočívat pod zemí, ne být ořezaný a okukovaný. Tak jsem si říkala, že nepojedu. Ale pak se ukázalo, že je to za deset dolarů, a že bude rozchod dvě hodiny před tím a dvě hodiny po tom. A dokonce že dostaneme deset dolarů na útratu. A v těch deseti dolarech, co jsem zaplatila, je zahrnutá jízda do New Yorku, vstup na Bodies (kolik to stálo v Praze? Pět stovek?), deset dolarů na rozchody a jízda z New Yorku. Tak to se vyplatí docela, ne? Trošku se toho bojím, že to je takový velký město, ale snad to bude v pohodě. Projela bych se busem po trasách Sexu ve městě, jestli ještě jezdí :)
Co ještě... na víkend mám půjčený Hodiny a Annie Hall, tak jsem zvědavá (na Annie Hall, Hodiny miluju). Minulý víkend jsem viděla Předčítače a můžu jen vřele, vřele doporučit. Skvěle natočená věc, je dobře, že to dostalo Oskara.
Jo, za dva týdny budou Oskaři, tak se těším, že se budu koukat :)
Do školy pořád dělám, co mám, ještě jsem si na poslední chvíli odhlásila ty teorie pohlaví a genderu, sice byly zajímavý, ale na mě pokročilý, takže jsem nestíhala a nedávala.
Kupuju si pořád řapíkatý celer a jím ho v kvantech, protože je dobroučkej. A Alex se mi směje, dneska o mě psala na Twitter (babi, zeptej se... tety nebo jedné ze svých vnuček :) ), že jsem králík :)
No a mám se tu moc moc moc fajně. Konečně mi začíná docházet, že jsem v AMERICE, kam jsem deset let strašně CHTĚLA a zažívám to, co jsem si vždycky PŘÁLA zažít, tak si to konečně snad začnu užívat :) Praha chvilku počká :) Vítek hůř, ale taky, viďže jo?
Jo, a vyfotila jsem vám, jak to vypadá, když si dělám vajíčka pro jednoho, když jsem celý den ležela a nejedla:
No, není to tolik vidět, ale bylo toho hrozně moc.
Mávám vám!
Tuesday, February 7, 2012
Konec dobrý, všechno dobré
Dnešek tedy nezačal příliš valně, byla jsem hrozně unavená a na první hodině jsem byla úplně otupělá. Mám pak dlouhou pauzu, tak jsem si ještě zdřímla a pak to bylo trošku lepší.
Pak jsem si potřebovala uvařit oběd, ale nechtělo se mi, protože když přes den spím, mám pak chuť jen na sladké. Zároveň jsem ale věděla, že mám od čtyř do čtvrt na deset školu a musím něco sníst. Nakonec jsem si ohřála polívku a udělala tousty a aspoň něco.
Nicméně po tomto "obědě" jsem zjistila, že mi chybí kus přípravy na ten nejnovější předmět a že vlastně v tom předmětu úplně plavu (poprvé, co zřejmě mají smysl ty prerekvizity, které mi odpustili!) - chybí mi základy historie feministického myšlení, filosofie a biologie. Takže nejenže nemám jak se zapojit do debaty, i když náhodou přečtu a relativně pochopím text, ale ještě navíc se neorientuju ani v té debatě. I rozhodla jsem se, že takhle ne, že zbylé předměty mi dávají zabrat dost a pro vízum i moji školu stačí, a řekla jsem si, že ho ještě odhlásím. Zůstala jsem tedy doma a pak šla na další hodinu.
Mezitím jsem si hezky poskypovala (eh, hrozné slovo!) s Vítkem, to mi moc zvedlo náladu. (Zároveň jsme z toho oba vždycky trochu smutní, takže to je takové ambivalentní, ty pocity z toho rozhovoru)
Protože teď někdy končí možnost odhlásit předměty, chtěla jsem to zařídit ještě dneska před hodinou a pospíchala nahoru. Samozřejmě, v kanceláři fronta, hodina mi začínala v půl a ještě v 50 jsem to neměla vyřešené. Stresy, stresy. Vyběhla jsem nahoru a chci vejít do třídy --- a tam seděli cizí lidé. A dole (je to taková ta schodová třída) učil cizí neznámý profesor. Koukla jsem do rozvrhu, na učebnu... a šla se ho s mnoha omluvami zeptat, kam šla moje třída. Trochu divně se na mě podíval, zeptal se, kdo to učí a pak pravil, že to je až za hodinu. Respektive za 40 minut. To je snad poprvé v životě, co jsem se sekla o hodinu.
Tak jsem šla do knihovny a chvíli si tam četla na počítači e-knížku, protože ji tam nemají v papíře (...).
No a od té chvíle dobré.
Na hodinu jsem přišla včas, debaty o filmu jsem se úspěšně zúčastnila, byť jsem občas nebyla úplně pochopena (hle, limity jazykové bariéry), koupila jsem si sendvič, abych neumřela hlady (ta hodina je dlouhá; ne, sendvič jsem si nekoupila v menze) a pochytila dění filmu a ani se mi nechtělo spát.
V půl desáté a kousek jsem dorazila dom a říkala jsem si, že bych měla jíst něco pořádného, a uvařila jsem si vepřové s bramborem a fazolemi s česnekem na smetaně. Ty fazole jsem dělala poprvé a upravila jsem si recept na fazole s česnekem a poprvé dělala takhle něco na smetaně.
Musím se pochválit, fakt se mi to povedlo. A ještě jsem si u toho přečetla povídku, co ji mám na zítra analyzovat (teprve dneska vyvěsila zadání, takže to dřív nešlo).
Takže jak praví nadpis: konec dobrý, všechno dobré.
A to jídlo jsem vám hrdě vyfotila, protože fazole na smetaně jsem dělala poprvé a intuitivně. Hezky se o sebe starám, když už vařím.
Pak jsem si potřebovala uvařit oběd, ale nechtělo se mi, protože když přes den spím, mám pak chuť jen na sladké. Zároveň jsem ale věděla, že mám od čtyř do čtvrt na deset školu a musím něco sníst. Nakonec jsem si ohřála polívku a udělala tousty a aspoň něco.
Nicméně po tomto "obědě" jsem zjistila, že mi chybí kus přípravy na ten nejnovější předmět a že vlastně v tom předmětu úplně plavu (poprvé, co zřejmě mají smysl ty prerekvizity, které mi odpustili!) - chybí mi základy historie feministického myšlení, filosofie a biologie. Takže nejenže nemám jak se zapojit do debaty, i když náhodou přečtu a relativně pochopím text, ale ještě navíc se neorientuju ani v té debatě. I rozhodla jsem se, že takhle ne, že zbylé předměty mi dávají zabrat dost a pro vízum i moji školu stačí, a řekla jsem si, že ho ještě odhlásím. Zůstala jsem tedy doma a pak šla na další hodinu.
Mezitím jsem si hezky poskypovala (eh, hrozné slovo!) s Vítkem, to mi moc zvedlo náladu. (Zároveň jsme z toho oba vždycky trochu smutní, takže to je takové ambivalentní, ty pocity z toho rozhovoru)
Protože teď někdy končí možnost odhlásit předměty, chtěla jsem to zařídit ještě dneska před hodinou a pospíchala nahoru. Samozřejmě, v kanceláři fronta, hodina mi začínala v půl a ještě v 50 jsem to neměla vyřešené. Stresy, stresy. Vyběhla jsem nahoru a chci vejít do třídy --- a tam seděli cizí lidé. A dole (je to taková ta schodová třída) učil cizí neznámý profesor. Koukla jsem do rozvrhu, na učebnu... a šla se ho s mnoha omluvami zeptat, kam šla moje třída. Trochu divně se na mě podíval, zeptal se, kdo to učí a pak pravil, že to je až za hodinu. Respektive za 40 minut. To je snad poprvé v životě, co jsem se sekla o hodinu.
Tak jsem šla do knihovny a chvíli si tam četla na počítači e-knížku, protože ji tam nemají v papíře (...).
No a od té chvíle dobré.
Na hodinu jsem přišla včas, debaty o filmu jsem se úspěšně zúčastnila, byť jsem občas nebyla úplně pochopena (hle, limity jazykové bariéry), koupila jsem si sendvič, abych neumřela hlady (ta hodina je dlouhá; ne, sendvič jsem si nekoupila v menze) a pochytila dění filmu a ani se mi nechtělo spát.
V půl desáté a kousek jsem dorazila dom a říkala jsem si, že bych měla jíst něco pořádného, a uvařila jsem si vepřové s bramborem a fazolemi s česnekem na smetaně. Ty fazole jsem dělala poprvé a upravila jsem si recept na fazole s česnekem a poprvé dělala takhle něco na smetaně.
Musím se pochválit, fakt se mi to povedlo. A ještě jsem si u toho přečetla povídku, co ji mám na zítra analyzovat (teprve dneska vyvěsila zadání, takže to dřív nešlo).
Takže jak praví nadpis: konec dobrý, všechno dobré.
A to jídlo jsem vám hrdě vyfotila, protože fazole na smetaně jsem dělala poprvé a intuitivně. Hezky se o sebe starám, když už vařím.
Friday, February 3, 2012
Tak jsem si odhlásila obědy
... natrvalo.
Už vím, proč mi to jídlo nechutnalo, ba, proč se mi z něj dělalo zle. Místní kuchaři totiž, krom toho, že je všechno něco moc, a většinou mastné, do toho jídla přidávají projímadlo. Dobrou chuť. Proto se mi z toho chtělo zvracet a doteď se mi dělá zle, jen jdu kolem jídelny.
Bohužel, snižovat objednané počty obědů za týden se smělo jen do minulého pátku, tak jsem si nedělala moc naděje, že s tím půjde něco moc udělat. Leč, byvše (?) internacionální studentka, měla jsem pádnou argumentaci, že je sice hezké, že to bylo otevřené od listopadu, ale že já jsem bohužel dorazila na poslední týden a zjistila jsem až tenhle týden, že to jídlo nemůžu jíst.
Naštěstí (!!!) nebydlím na kolejích a mám v bytě kuchyňku, takže mi dovolili (!) nemít od školy objednaná žádná jídla. Musím říct, že se mi hodně ulevilo; dost mě stresovalo, že do sebe budu muset osmkrát týdně natlačit jídlo za dvě stě korun, z něhož se mi dělá zle. Sice je tu asi dvakrát dráž než doma, ale i tak si myslím, že zvládnu neprojíst víc než ty 2000 dolarů, co měl stát plný meal plan. I s projímadly.
K těm jsem zatím slyšela jednu informaci a dvě teorie: jednak je prý do jídla dávají na všech vysokých školách, tolik ta informace. Ty teorie: prý to dělají proto, že jídelna je tady stylem "all you can eat" (sněz co chceš) a nechtějí, aby jim dětičky tloustly; nebo je to prý proto (to tvrdí Alex), že kdyby náhodou došlo k otravě z jídla, tak aby to všechno šlo z organismu co nejrychleji pryč. Obojí mi přijde úžasný, neměli by tam rovnou dávat antibiotika, antidepresiva a pro jistotu i antikoncepci? Kdyby náhodou?
Takže se mi hodně ulevilo, že mi dovolili si to zrušit... ta jídelna má tu nevýhodu, že ty jídla vás napoprvé ohromí a připadají vám strašně dobrá. Zajímavý je, že paní se ani neptala na zdůvodnění mého "já je nemůžu jíst". Možná tu mají takových lidí víc. No ale... být na koleji, jíst bych tam musela. Nebo bychom to aspoň museli platit. Vítejte u blbejch!
Dovětek: na otázku, jak to vyřešíme s placením, když už jsem kus projedla, ale ještě nemám nic zaplaceno, mi paní řekla, že mi naúčtují, co jsem projedla z peněz na svačinky, ale jídla nejspíš necháme být. To je od nich na druhou stranu velmi pěkné.
Už vím, proč mi to jídlo nechutnalo, ba, proč se mi z něj dělalo zle. Místní kuchaři totiž, krom toho, že je všechno něco moc, a většinou mastné, do toho jídla přidávají projímadlo. Dobrou chuť. Proto se mi z toho chtělo zvracet a doteď se mi dělá zle, jen jdu kolem jídelny.
Bohužel, snižovat objednané počty obědů za týden se smělo jen do minulého pátku, tak jsem si nedělala moc naděje, že s tím půjde něco moc udělat. Leč, byvše (?) internacionální studentka, měla jsem pádnou argumentaci, že je sice hezké, že to bylo otevřené od listopadu, ale že já jsem bohužel dorazila na poslední týden a zjistila jsem až tenhle týden, že to jídlo nemůžu jíst.
Naštěstí (!!!) nebydlím na kolejích a mám v bytě kuchyňku, takže mi dovolili (!) nemít od školy objednaná žádná jídla. Musím říct, že se mi hodně ulevilo; dost mě stresovalo, že do sebe budu muset osmkrát týdně natlačit jídlo za dvě stě korun, z něhož se mi dělá zle. Sice je tu asi dvakrát dráž než doma, ale i tak si myslím, že zvládnu neprojíst víc než ty 2000 dolarů, co měl stát plný meal plan. I s projímadly.
K těm jsem zatím slyšela jednu informaci a dvě teorie: jednak je prý do jídla dávají na všech vysokých školách, tolik ta informace. Ty teorie: prý to dělají proto, že jídelna je tady stylem "all you can eat" (sněz co chceš) a nechtějí, aby jim dětičky tloustly; nebo je to prý proto (to tvrdí Alex), že kdyby náhodou došlo k otravě z jídla, tak aby to všechno šlo z organismu co nejrychleji pryč. Obojí mi přijde úžasný, neměli by tam rovnou dávat antibiotika, antidepresiva a pro jistotu i antikoncepci? Kdyby náhodou?
Takže se mi hodně ulevilo, že mi dovolili si to zrušit... ta jídelna má tu nevýhodu, že ty jídla vás napoprvé ohromí a připadají vám strašně dobrá. Zajímavý je, že paní se ani neptala na zdůvodnění mého "já je nemůžu jíst". Možná tu mají takových lidí víc. No ale... být na koleji, jíst bych tam musela. Nebo bychom to aspoň museli platit. Vítejte u blbejch!
Dovětek: na otázku, jak to vyřešíme s placením, když už jsem kus projedla, ale ještě nemám nic zaplaceno, mi paní řekla, že mi naúčtují, co jsem projedla z peněz na svačinky, ale jídla nejspíš necháme být. To je od nich na druhou stranu velmi pěkné.
Thursday, February 2, 2012
Šikulka holka
Tak projev, co měl mít 5-7 minut, měl 7:06, což si myslím je velmi dobré na tak obsáhlé téma, jakým je projev Václava Havla z 1. 1. 1990.
Samozřejmě pro Američany je potřeba nejdříve stručně vysvětlit historický kontext, pak představit Václava Havla a pak je možné věnovat minutu a půl samotnému projevu.
No ale dobré to bylo, ani jsem nebyla nervózní.
A dostala jsem 46 bodů z 50, což vůbec není špatný, ne?
Samozřejmě pro Američany je potřeba nejdříve stručně vysvětlit historický kontext, pak představit Václava Havla a pak je možné věnovat minutu a půl samotnému projevu.
No ale dobré to bylo, ani jsem nebyla nervózní.
A dostala jsem 46 bodů z 50, což vůbec není špatný, ne?
Wednesday, February 1, 2012
Spokojenost
Jsem zase chvilku nenapsala, jak se mám a co dělám, tak to chci napravit.
V pondělí jsem opravdu jela nakupovat sama školní linkou, a konečně jsem si probrouzdala aspoň Target a Jo-Ann, což je crafts obchod, kde najdete úplně všechno na tvoření: od vlny a bavlny a nejrůznějších publikací k vyšívání a podobně, nejnemožnější látky, dětské tvoření, korálky, samolepky, všechny papíry, které vymyslíte, křídy, uhel, pastelky, vodovky, knoflíky, šicí stroje, krajky, umělé kytky, ptačí budky na dotvoření, krabičky a truhličky na pomalování, prostě všechno. Obchod pro mě jak dělanej! Taky jsem tam strávila hodinu a půl.
Pak jsem šla jen vedle do Targetu, kde jsem koupila tolik potřebné tepláky do posilovny (mám s sebou jen jedny tepláky a ty jsou ještě navíc docela teplý, tak jsem si potřebovala koupit) a spoustu takových drobností pro radost. Už mám Crayola Crayons :)
V tom prvním obchodě mi vypadl kamínku z prstýnku od Vítka, i lekla jsem se a šla kamínek hledat, no co vám budu povídat, na podlaze v obchodě se dobře hledá. I málem jsem se vzdala naděje, když tu náhle jsem ho uzřela! Mám fakt radost, že se mi ho povedlo najít :) Tak jsem pospíšila koupit vteřinové lepidlo a už je jako nový! Konec dobrý, všechno dobré.
V úterý byla normálně škola, nic zvláštního se nestalo - krom mého úchvatného úspěchu popsaného nížeji.
Inu a dneska jsem opět došla na hodinu (v pondělí, středu a pátek mám jen jednu hodinu), kde jsem se relativně úspěšně zúčastnila. Pak jsem strávila hodinu a půl v knihovně nad zítřejším projevem a zašla si na večeři do jídelny.
Musím říct, že mi ta americká kuchyň nějak nechce sedět. Všechno je na mě moc: slaný, sladký, pálivý, mastný (to často). První týden dobrý, ale nějak mi to nechutná. Zkusím si zrušit meal plan, jestli to půjde, je mi z toho trošku špatně. Abych vám to přiblížila: zkuste si představit, že máte jíst následující čtyři měsíce třeba v jídelním koutku Centra Chodov. Ze začátku dobrý, výběr obrovský, všechno ohromně chutné. Tam je teda výběr větší, tak by vám to trvalo asi dýl, ale výsledek by byl stejný: zvedal by se vám žaludek z toho, že je to všechno tak výrazné, tak mastné, tak... nezdravé. V naší jídelně se dá jíst zdravě, ale to jsou pak tortily, které em... nejím moc. Nebo salát, ale jak dlouho dokážete jíst salát?
Nechci tu fňukat, spíš vám tak říct postřeh, tak doufám, že to tak berete. Budu se snažit to nějak optimalizovati, snad půjde těch osm jídel týdně ještě zrušit.
Večer jsem pak asi hodinu mluvila s Vítkem, než mi odešel spát (ve čtvrt na sedm! ;) ) a pak jsem konečně zavolala Kostrounům, kteří se předevčírem vrátili z Kostariky. Zvedla to Winnie a povídaly jsme si 40 minut! Bylo to moc milý a příjemný, uvidíme se teda asi až za měsíc, ale mám je tady, kousek :) Mám radost, přijedou pro mě a vezmou si mě na víkend k sobě :) Bohužel není moc doprava, takže mě budou muset vozit, nejlevnější dopravce organizuje výlety do Ithacy pětkrát denně, za 110 dolarů zpáteční jízdenka. Což se mi na osmdesáti kilometrech zdá poměrně dosti.
Pak jsem se asi hodinu vykopávala, ale vykopala: šla jsem vyzkoušet naši posilovnu. A posiluje! Strávila jsem prvních dvacet minut na běhacím pásu, uběhla jsem plné dvě míle, což je 3,2 kilometru, a spálila 200 kalorií. Kdybych věděla, co to znamená, dvě stě kalorií, byla bych na sebe bezpochyby hrda (možná). Pak jsem různě obešla různé stroje a dobré tedy. Teď se jdu ještě pustit do finální přípravy zítřejšího projevu a pak spinkando!
Tak mi zítra držte palce!
V pondělí jsem opravdu jela nakupovat sama školní linkou, a konečně jsem si probrouzdala aspoň Target a Jo-Ann, což je crafts obchod, kde najdete úplně všechno na tvoření: od vlny a bavlny a nejrůznějších publikací k vyšívání a podobně, nejnemožnější látky, dětské tvoření, korálky, samolepky, všechny papíry, které vymyslíte, křídy, uhel, pastelky, vodovky, knoflíky, šicí stroje, krajky, umělé kytky, ptačí budky na dotvoření, krabičky a truhličky na pomalování, prostě všechno. Obchod pro mě jak dělanej! Taky jsem tam strávila hodinu a půl.
Pak jsem šla jen vedle do Targetu, kde jsem koupila tolik potřebné tepláky do posilovny (mám s sebou jen jedny tepláky a ty jsou ještě navíc docela teplý, tak jsem si potřebovala koupit) a spoustu takových drobností pro radost. Už mám Crayola Crayons :)
V tom prvním obchodě mi vypadl kamínku z prstýnku od Vítka, i lekla jsem se a šla kamínek hledat, no co vám budu povídat, na podlaze v obchodě se dobře hledá. I málem jsem se vzdala naděje, když tu náhle jsem ho uzřela! Mám fakt radost, že se mi ho povedlo najít :) Tak jsem pospíšila koupit vteřinové lepidlo a už je jako nový! Konec dobrý, všechno dobré.
V úterý byla normálně škola, nic zvláštního se nestalo - krom mého úchvatného úspěchu popsaného nížeji.
Inu a dneska jsem opět došla na hodinu (v pondělí, středu a pátek mám jen jednu hodinu), kde jsem se relativně úspěšně zúčastnila. Pak jsem strávila hodinu a půl v knihovně nad zítřejším projevem a zašla si na večeři do jídelny.
Musím říct, že mi ta americká kuchyň nějak nechce sedět. Všechno je na mě moc: slaný, sladký, pálivý, mastný (to často). První týden dobrý, ale nějak mi to nechutná. Zkusím si zrušit meal plan, jestli to půjde, je mi z toho trošku špatně. Abych vám to přiblížila: zkuste si představit, že máte jíst následující čtyři měsíce třeba v jídelním koutku Centra Chodov. Ze začátku dobrý, výběr obrovský, všechno ohromně chutné. Tam je teda výběr větší, tak by vám to trvalo asi dýl, ale výsledek by byl stejný: zvedal by se vám žaludek z toho, že je to všechno tak výrazné, tak mastné, tak... nezdravé. V naší jídelně se dá jíst zdravě, ale to jsou pak tortily, které em... nejím moc. Nebo salát, ale jak dlouho dokážete jíst salát?
Nechci tu fňukat, spíš vám tak říct postřeh, tak doufám, že to tak berete. Budu se snažit to nějak optimalizovati, snad půjde těch osm jídel týdně ještě zrušit.
Večer jsem pak asi hodinu mluvila s Vítkem, než mi odešel spát (ve čtvrt na sedm! ;) ) a pak jsem konečně zavolala Kostrounům, kteří se předevčírem vrátili z Kostariky. Zvedla to Winnie a povídaly jsme si 40 minut! Bylo to moc milý a příjemný, uvidíme se teda asi až za měsíc, ale mám je tady, kousek :) Mám radost, přijedou pro mě a vezmou si mě na víkend k sobě :) Bohužel není moc doprava, takže mě budou muset vozit, nejlevnější dopravce organizuje výlety do Ithacy pětkrát denně, za 110 dolarů zpáteční jízdenka. Což se mi na osmdesáti kilometrech zdá poměrně dosti.
Pak jsem se asi hodinu vykopávala, ale vykopala: šla jsem vyzkoušet naši posilovnu. A posiluje! Strávila jsem prvních dvacet minut na běhacím pásu, uběhla jsem plné dvě míle, což je 3,2 kilometru, a spálila 200 kalorií. Kdybych věděla, co to znamená, dvě stě kalorií, byla bych na sebe bezpochyby hrda (možná). Pak jsem různě obešla různé stroje a dobré tedy. Teď se jdu ještě pustit do finální přípravy zítřejšího projevu a pak spinkando!
Tak mi zítra držte palce!
Tuesday, January 31, 2012
Prd a hyšen
Mámo, táto, dědo, babi, dědo, Vítku, ségry, tety, strejdové a všichni ostatní.
Můžete na mě být pyšní.
Celá třída dostala za úkol napsat komentář k filmu, na který jsme koukali před týdnem, a měli jsme je odevzdat online do včerejší půlnoci. Napsala jsem svůj a poslala a dneska profesor řekl, že všechny komentáře byly dobrý, ale že by nám chtěl ukázat dva, ze kterých bychom se mohli inspirovat.
A dal na obrazovku komentář nějaký spolužačky a přečetl ho a pak tam dal můj a taky ho přečetl.
Jaká jsem?
No jaká jsem? Ve třídě plný američanů?
Hihi. Mám fakt radost :)
Můžete na mě být pyšní.
Celá třída dostala za úkol napsat komentář k filmu, na který jsme koukali před týdnem, a měli jsme je odevzdat online do včerejší půlnoci. Napsala jsem svůj a poslala a dneska profesor řekl, že všechny komentáře byly dobrý, ale že by nám chtěl ukázat dva, ze kterých bychom se mohli inspirovat.
A dal na obrazovku komentář nějaký spolužačky a přečetl ho a pak tam dal můj a taky ho přečetl.
Jaká jsem?
No jaká jsem? Ve třídě plný američanů?
Hihi. Mám fakt radost :)
Sunday, January 29, 2012
Sněží nám!
Což je rozhodně lepší než pršo.
Co se dělo od včera:
Byly jsme v Carousel mallu, což rozhodně nebylo tak bezva, jak bych si bývala byla přála. Jela jsem s Alex a ona nakupuje velmi cíleně, kdežto já jsem si to chtěla všechno procourat. Pravda je, že moc nebylo co, mají tam hodně oblečení, které se mi nelíbí, a spoustu obchodů, které vypadaly velmi draze.
No ale procournout jsem to tam chtěla, takže jsem z našeho rychloběhu srkz byla trochu - hodně - rozmrzelá. Zítra pojedu pěkně sama školní linkou do TJMaxx, Targetu, JCPenney a Sears a projdu si to. Chtěla bych do K-Martu, ale ještě jsem nenašla bus, který by tam jezdil.
Musím říct, že je dost nepříjemný, být takhle moc závislá na ostatních. Zatím jsem si ještě neužila nákup v klidu, všechno ve stresu, aby se na mě nečekalo, takže jsem doteď nekoupila zelený čaj a cukr a olej. Ale pojedu pěkně zítra, a to by bylo. Nejsem zvyklá nebýt nezávislá, doma prostě sednu na metro a jedu kam chci.
Jinak ale nadále všechno velmi dobré. Dneska jsem si uvařila úžasně dobrý oběd, vizte fotku dole - vepřové na přírodu, brambory a papriku se žampiony s oregánem a solí. Strašně dobrý, a ještě mi zbylo :) Musím okomentovat ty brambory - když si nechcete koupit pětikilový pytel, můžete vybrat mnoho odrůd, které sice vyjdou dráž, ale ve výsledku levněji, protože se vám nezkazí. Koupila jsem si nějaké místní máslové a jsou to nejlepší brambory, co jsem kdy měla.
Spolubydly bezva, vytáhla jsem znovu žaluzie a vypla světlo a bez komentáře. Ale pak jsem mluvila s Alex a říkala mi, že je varovali, aby pořádně v noci zatahovali žaluzie, aby si někdo nevyčíhl, když všechny odejdeme, a nevykradl nás (zvenku). Na tom teda hodně něco je, protože tady jsou okna až na zem. Nedivím se, že to radši mají zatažené (i když to nadále chci vytažené, protože denní světlo je denní světlo).
Koupila jsem si bazalku - jako živou - tak ji teď pěstuju na stole. A ta taky potřebuje světlo :)
Přes den jsem toho dneska mnoho neudělala - pomineme-li ten obídek - nechtělo se mi moc. Koukla jsem na pár dílů House a mluvila s Vítkem a přes ICQ s ostatníma, takže co se komunikace týče, dobré.
Až večer jsem se dokopala ke škole, musela jsem přečíst Oidipa v překladu, jakože nestačilo, že ho znám od Petišky, máme v učebnici přímo překlad Sofokla. No krátké to nebylo, ale špatné to taky nebylo. A už mám hotovo, takže dobré :)
Venku celý večer sněží, tak mám radost. A zkusila jsem vám to vyfotit, ale moje mejdlíčko krom hledáčku nemá ani možnost upřednostnit čas nebo clonu, takže fotky bohužel moc nevyšly. Ale tak pro představu:
Tohle je moje bydlení (ne, tohle není kolej), vlastně přímo naše okna. Vidíte, vzorně zataženo.
A tohle jsou druhé bydlení (ne koleje), v danou chvíli lehce fotogeničtější :)
Co se dělo od včera:
Byly jsme v Carousel mallu, což rozhodně nebylo tak bezva, jak bych si bývala byla přála. Jela jsem s Alex a ona nakupuje velmi cíleně, kdežto já jsem si to chtěla všechno procourat. Pravda je, že moc nebylo co, mají tam hodně oblečení, které se mi nelíbí, a spoustu obchodů, které vypadaly velmi draze.
No ale procournout jsem to tam chtěla, takže jsem z našeho rychloběhu srkz byla trochu - hodně - rozmrzelá. Zítra pojedu pěkně sama školní linkou do TJMaxx, Targetu, JCPenney a Sears a projdu si to. Chtěla bych do K-Martu, ale ještě jsem nenašla bus, který by tam jezdil.
Musím říct, že je dost nepříjemný, být takhle moc závislá na ostatních. Zatím jsem si ještě neužila nákup v klidu, všechno ve stresu, aby se na mě nečekalo, takže jsem doteď nekoupila zelený čaj a cukr a olej. Ale pojedu pěkně zítra, a to by bylo. Nejsem zvyklá nebýt nezávislá, doma prostě sednu na metro a jedu kam chci.
Jinak ale nadále všechno velmi dobré. Dneska jsem si uvařila úžasně dobrý oběd, vizte fotku dole - vepřové na přírodu, brambory a papriku se žampiony s oregánem a solí. Strašně dobrý, a ještě mi zbylo :) Musím okomentovat ty brambory - když si nechcete koupit pětikilový pytel, můžete vybrat mnoho odrůd, které sice vyjdou dráž, ale ve výsledku levněji, protože se vám nezkazí. Koupila jsem si nějaké místní máslové a jsou to nejlepší brambory, co jsem kdy měla.
Spolubydly bezva, vytáhla jsem znovu žaluzie a vypla světlo a bez komentáře. Ale pak jsem mluvila s Alex a říkala mi, že je varovali, aby pořádně v noci zatahovali žaluzie, aby si někdo nevyčíhl, když všechny odejdeme, a nevykradl nás (zvenku). Na tom teda hodně něco je, protože tady jsou okna až na zem. Nedivím se, že to radši mají zatažené (i když to nadále chci vytažené, protože denní světlo je denní světlo).
Koupila jsem si bazalku - jako živou - tak ji teď pěstuju na stole. A ta taky potřebuje světlo :)
Přes den jsem toho dneska mnoho neudělala - pomineme-li ten obídek - nechtělo se mi moc. Koukla jsem na pár dílů House a mluvila s Vítkem a přes ICQ s ostatníma, takže co se komunikace týče, dobré.
Až večer jsem se dokopala ke škole, musela jsem přečíst Oidipa v překladu, jakože nestačilo, že ho znám od Petišky, máme v učebnici přímo překlad Sofokla. No krátké to nebylo, ale špatné to taky nebylo. A už mám hotovo, takže dobré :)
Venku celý večer sněží, tak mám radost. A zkusila jsem vám to vyfotit, ale moje mejdlíčko krom hledáčku nemá ani možnost upřednostnit čas nebo clonu, takže fotky bohužel moc nevyšly. Ale tak pro představu:
Tohle je moje bydlení (ne, tohle není kolej), vlastně přímo naše okna. Vidíte, vzorně zataženo.
A tohle jsou druhé bydlení (ne koleje), v danou chvíli lehce fotogeničtější :)
Saturday, January 28, 2012
Párty!
Včera byl teda den na hibernaci. Venku foukal studený vítr jak o život, pršelo studený pršení, do školy to máme do kopce a deset minut cesty, takže teda né že by se mi ráno moc chtělo z tý teplý postele.
Ale do školy se musí a obědvat jsem chtěla, takže jsem se nakonec opravdu vykopala. Zařídila jsem si výměnu předmětů, nakonec mě ta historička opravdu nebrala, takže takhle ne. Místo ní budu mít Theories of Sex and Gender (tady se omlouvám, ale zatím to ani neumím moc přeložit, zřejmě je to něco jako teorie role pohlaví a genderu ve společnosti). Těším se, je to předmět pro čtvrťáky, takže taky budu víc s lidma svého věku. Na literatuře měla teď jedna holčina narozeniny a když jsem se jí zeptala, kolikátý jsou, ukázalo se, že 19. Hehe.
Odpoledne jsme pak jely nakoupit papání, protože to všechno začlo docházet, tak mám zase chvíli vystaráno. Je docela nepříjemný, jak nevím, kdy se příště dostanu na nákup. Ale začínám objevovat místní hromadnou dopravu, takže časem asi nebudu závislá na někom jiném.
Koupily jsme si dvě basy piv po 30 plechovkách a udělaly páteční mejdan. A nebyly jsme jediný, hudba duněla odevšud a všude se pilo a bavilo a tak. Prostě trošku oddych po náročným prvním týdnu.
Až se vrátím, naučím vás lehce primitivní, ale pořád docela fajnou picí karetní hru :)
Jo a poznatek o chování domorodců: nevím, jestli to dělají jen moje spolubydly, ale dělají to obě, takže to má zřejmě nějaké kořeny. Ráno jsem přišla do obýváku, kde seděla druhá spolubydla, psala seminárku na notebooku, měla zatažený žaluzie a rozsvícenou lampu. Ty žaluzie jsem s omluvou, že miluju denní světlo, vytáhla, ale lampa svítí pořád. A moje spolubydla má teď taky zataženo a rozsvíceno. Je pravda, že já taky svítím, protože máme v pokoji tmu na čtení, ale možná kdyby vytáhla ty žaluzie... každopádně máme každá "svoje" okno, takže aspoň tu není tma úplně. To by mě asi kleplo.
To jen na okraj.
Konečně jsem včera koupila hrnec, tak jsem dneska mohla slavnostně uvařit těstoviny. Je fajn moct si uvařit, fakt mi to chybělo - jako možnost, že jsem nemohla si uvařit teplý jídlo, to mě štvalo.
Hrnec jsem ale koupila obří, takže čaj pořád vaříme v mikrovlnce :)
Fotky nemám, neboť bylo příliš odporno. Teda vlastně jo, ze včera večer, ale je hrozná:
Zleva doprava: Polka Maria, co s námi nebydlí, ale tráví tu spoustu času, takže je vlastně taky spolubydla; Aliki (druhá spolubydla), Ola - Polka, bydlí s Aliki; Alex (moje spolubydla) a moje maličkost. Meh, jsem nejbledší bledule na světě (nekomentujme, že všechny přítomné mají menší prdku).
---
No a dneska jsme všechny vstaly a od rána děláme do školy, protože tady je jiný systém. Nedá se to zanedbat jako v Čechách, protože jsou tu všechny termíny hrozně blízko - teď musím třeba na pondělí načíst padesát stránek, abych byla schopná o tom diskutovat, a večer pak musím odevzdat elektronicky názor na film, ke kterýmu musím načíst dalších padesát stran, a ve čtvrtek mám projev, kterej si musím připravit, ale to ještě nedělám :)
A ve čtvrtek musím mít přečteno asi třicet stran na psychologii a mezitím ještě budu nejspíš něco mít na Gender, takže hurá! Nudit se nebudu!
A večer jedu do Carousel mall školní linkou, kterou pro nás zařídila - nečekaně - škola :) Máme to zadarmo a jezdí tam a zpátky každou hodinu od šesti do asi jedenácti večer. Tak se těším :)
Ale do školy se musí a obědvat jsem chtěla, takže jsem se nakonec opravdu vykopala. Zařídila jsem si výměnu předmětů, nakonec mě ta historička opravdu nebrala, takže takhle ne. Místo ní budu mít Theories of Sex and Gender (tady se omlouvám, ale zatím to ani neumím moc přeložit, zřejmě je to něco jako teorie role pohlaví a genderu ve společnosti). Těším se, je to předmět pro čtvrťáky, takže taky budu víc s lidma svého věku. Na literatuře měla teď jedna holčina narozeniny a když jsem se jí zeptala, kolikátý jsou, ukázalo se, že 19. Hehe.
Odpoledne jsme pak jely nakoupit papání, protože to všechno začlo docházet, tak mám zase chvíli vystaráno. Je docela nepříjemný, jak nevím, kdy se příště dostanu na nákup. Ale začínám objevovat místní hromadnou dopravu, takže časem asi nebudu závislá na někom jiném.
Koupily jsme si dvě basy piv po 30 plechovkách a udělaly páteční mejdan. A nebyly jsme jediný, hudba duněla odevšud a všude se pilo a bavilo a tak. Prostě trošku oddych po náročným prvním týdnu.
Až se vrátím, naučím vás lehce primitivní, ale pořád docela fajnou picí karetní hru :)
Jo a poznatek o chování domorodců: nevím, jestli to dělají jen moje spolubydly, ale dělají to obě, takže to má zřejmě nějaké kořeny. Ráno jsem přišla do obýváku, kde seděla druhá spolubydla, psala seminárku na notebooku, měla zatažený žaluzie a rozsvícenou lampu. Ty žaluzie jsem s omluvou, že miluju denní světlo, vytáhla, ale lampa svítí pořád. A moje spolubydla má teď taky zataženo a rozsvíceno. Je pravda, že já taky svítím, protože máme v pokoji tmu na čtení, ale možná kdyby vytáhla ty žaluzie... každopádně máme každá "svoje" okno, takže aspoň tu není tma úplně. To by mě asi kleplo.
To jen na okraj.
Konečně jsem včera koupila hrnec, tak jsem dneska mohla slavnostně uvařit těstoviny. Je fajn moct si uvařit, fakt mi to chybělo - jako možnost, že jsem nemohla si uvařit teplý jídlo, to mě štvalo.
Hrnec jsem ale koupila obří, takže čaj pořád vaříme v mikrovlnce :)
Fotky nemám, neboť bylo příliš odporno. Teda vlastně jo, ze včera večer, ale je hrozná:
Zleva doprava: Polka Maria, co s námi nebydlí, ale tráví tu spoustu času, takže je vlastně taky spolubydla; Aliki (druhá spolubydla), Ola - Polka, bydlí s Aliki; Alex (moje spolubydla) a moje maličkost. Meh, jsem nejbledší bledule na světě (nekomentujme, že všechny přítomné mají menší prdku).
---
No a dneska jsme všechny vstaly a od rána děláme do školy, protože tady je jiný systém. Nedá se to zanedbat jako v Čechách, protože jsou tu všechny termíny hrozně blízko - teď musím třeba na pondělí načíst padesát stránek, abych byla schopná o tom diskutovat, a večer pak musím odevzdat elektronicky názor na film, ke kterýmu musím načíst dalších padesát stran, a ve čtvrtek mám projev, kterej si musím připravit, ale to ještě nedělám :)
A ve čtvrtek musím mít přečteno asi třicet stran na psychologii a mezitím ještě budu nejspíš něco mít na Gender, takže hurá! Nudit se nebudu!
A večer jedu do Carousel mall školní linkou, kterou pro nás zařídila - nečekaně - škola :) Máme to zadarmo a jezdí tam a zpátky každou hodinu od šesti do asi jedenácti večer. Tak se těším :)
Wednesday, January 25, 2012
Šikulka jsem
Jak říká Barunka, kolem mě poletuje spousta self-affirmation. Ale pochválit se musím, dneska jsem se krásně zúčastnila hodiny a odpovídala jsem, zatímco ostatní jen koukali.
Dneska mi skončila škola v půl třetí, tak jsem ještě šla do knihovny, abych si vytiskla věci, co budu potřebovat na Critical Approaches to Film. Je toho HODNĚ. Ale tady je to udělaný tak, že každý smí zadarmo vytisknout 500 stran a ten náš profesor říkal, že kdybychom se blížili limitu kvůli jeho předmětu, že nám to nechá navýšit. Neuvěřitelné. Ale jak říká profesorka na historii, za 30 000 dolarů za rok (to je půl milionu korun) máte nárok na tisk papíru.
Jináč všechno je nadále v pořádku, předměty mám skvělý, jen historie mě nebere, páč mi ta paní nesedla. Naštěstí si smím odhlásit jeden předmět, tak to možná udělám. Ještě počkám teda, zítra mám teprve první hodinu psychologie, tak abych si neodhlásila historii a pak nezjistila, že psychologie se nedá snést. To by bylo nemilé, Emile.
V knihovně půjčují všechny filmy a většinu seriálů, které vymyslíte, takže tam asi budu častým hostem. Na dnešek mám Hodiny a House a nemůžu se rozhodnout, který dřív :-D
Papání je úžasný.
Chtěla jsem sem přidat nějaký břitký postřeh o mentalitě nebo chování Američanů, ale... jo, už jsem si vzpomněla.
Tady jsou všichni strašně moc milí. Na celým campusu. Když jdu do jídelny a paní mi projíždí kartičku, pozdraví mě, zeptá se jak se mám a popřeje mi pěkný den. Když si jdu koupit kafe, jsem honey nebo sweetheart. V knihovně dojdou papíry a paní mi řekne "Just wait a minute, love, I´ll take care of this." Je to strašně super, jak tu člověk nemá zázemí, tak tohle je moc příjemný.
Nikdy mi nedošlo, jak je člověk vykořeněnej, když je takhle někde. Jakože já mám vás všechny na internetech, svoji úžasnou spolubydlu a druhou úžasnou spolubydlu, a Poláky a Kubu a jeho spolubydly, ale stejně je to omezený okruh a vlastně jsem trochu sama. Takže tohle je fakt bezva :)
Mňo a to je ze dneška asi všechno :)
Fotky!
Šedá veverka, která se skoro nebála (a je jich tu...!)
A tohle je část campusu (spodní část), pohled na knihovnu (vlevo), za ní Performing Arts Center (to fialové) a vpravo je... no, menza je urážka pro tuhle úžasnou jídelnu. Takže jídelna ;)
Dneska mi skončila škola v půl třetí, tak jsem ještě šla do knihovny, abych si vytiskla věci, co budu potřebovat na Critical Approaches to Film. Je toho HODNĚ. Ale tady je to udělaný tak, že každý smí zadarmo vytisknout 500 stran a ten náš profesor říkal, že kdybychom se blížili limitu kvůli jeho předmětu, že nám to nechá navýšit. Neuvěřitelné. Ale jak říká profesorka na historii, za 30 000 dolarů za rok (to je půl milionu korun) máte nárok na tisk papíru.
Jináč všechno je nadále v pořádku, předměty mám skvělý, jen historie mě nebere, páč mi ta paní nesedla. Naštěstí si smím odhlásit jeden předmět, tak to možná udělám. Ještě počkám teda, zítra mám teprve první hodinu psychologie, tak abych si neodhlásila historii a pak nezjistila, že psychologie se nedá snést. To by bylo nemilé, Emile.
V knihovně půjčují všechny filmy a většinu seriálů, které vymyslíte, takže tam asi budu častým hostem. Na dnešek mám Hodiny a House a nemůžu se rozhodnout, který dřív :-D
Papání je úžasný.
Chtěla jsem sem přidat nějaký břitký postřeh o mentalitě nebo chování Američanů, ale... jo, už jsem si vzpomněla.
Tady jsou všichni strašně moc milí. Na celým campusu. Když jdu do jídelny a paní mi projíždí kartičku, pozdraví mě, zeptá se jak se mám a popřeje mi pěkný den. Když si jdu koupit kafe, jsem honey nebo sweetheart. V knihovně dojdou papíry a paní mi řekne "Just wait a minute, love, I´ll take care of this." Je to strašně super, jak tu člověk nemá zázemí, tak tohle je moc příjemný.
Nikdy mi nedošlo, jak je člověk vykořeněnej, když je takhle někde. Jakože já mám vás všechny na internetech, svoji úžasnou spolubydlu a druhou úžasnou spolubydlu, a Poláky a Kubu a jeho spolubydly, ale stejně je to omezený okruh a vlastně jsem trochu sama. Takže tohle je fakt bezva :)
Mňo a to je ze dneška asi všechno :)
Fotky!
Šedá veverka, která se skoro nebála (a je jich tu...!)
A tohle je část campusu (spodní část), pohled na knihovnu (vlevo), za ní Performing Arts Center (to fialové) a vpravo je... no, menza je urážka pro tuhle úžasnou jídelnu. Takže jídelna ;)
Tuesday, January 24, 2012
Meh, prospat celý den
Dneska je takový to chcípando počasí, kdy se vám chce tak leda spát. Moc nepomáhá, že jsem ráno zaspala teda :-D
Vzbudila mě Alex (to je spolubydla), když vstávala, tak si říkám, no to je tak osm, ona vstává brzo. Leč pro jistotu jsem se mrkla na budík, abych neprošvihla školu, co mi začínala v deset a ono ejhle, za pět deset! Tak jsem vylítla z postele a poprosila ji, aby mě hodila autem, což ona ochotně udělala (to bylo neuvěřitelný, na pyžamo navlíkla bundu, vzala čepici a boty a jely jsme :) ), takže jsem seděla ve třídě ani ne deset minut od probuzení. Trochu bizardní zážitek.
Pak jsem se doplazila domů a teprve snídala a zubila a podobně a pak zase hned jela do školy, protože holky jely a mně nefungovaly hesla a ono to máme trochu dálku, tak jsem se svezla a rovnou si došla na oběd a teď jsem doma a píšu vám tohle a usínám, protože je hnusněěěěěěě!
No.
Pokračování příště.
Fotky v tuhle chvíli nemám, je hnusně :-D
Pusu!
Vzbudila mě Alex (to je spolubydla), když vstávala, tak si říkám, no to je tak osm, ona vstává brzo. Leč pro jistotu jsem se mrkla na budík, abych neprošvihla školu, co mi začínala v deset a ono ejhle, za pět deset! Tak jsem vylítla z postele a poprosila ji, aby mě hodila autem, což ona ochotně udělala (to bylo neuvěřitelný, na pyžamo navlíkla bundu, vzala čepici a boty a jely jsme :) ), takže jsem seděla ve třídě ani ne deset minut od probuzení. Trochu bizardní zážitek.
Pak jsem se doplazila domů a teprve snídala a zubila a podobně a pak zase hned jela do školy, protože holky jely a mně nefungovaly hesla a ono to máme trochu dálku, tak jsem se svezla a rovnou si došla na oběd a teď jsem doma a píšu vám tohle a usínám, protože je hnusněěěěěěě!
No.
Pokračování příště.
Fotky v tuhle chvíli nemám, je hnusně :-D
Pusu!
Monday, January 23, 2012
Bez Internetu je zle!
Mňo, tak nevím jak vy, ale já bez internetů nedám ani ránu. Obzvláště takhle daleko!
Včera mi stávkoval počítač a odmítal se připojit k místní wifi, což byla katastrofa, protože tím pádem jsem byla úplně bez spojení se světem. Což je trošku nepříjemné, když jste pět tisíc kilomtetrů od všech.
Tak jsem si aspoň stihla nalakovat nehty, no :)
Jinak včera byla druhá část Orientation a musím říct, že byla trošku míň nudná, než v sobotu. Taky nebyla jen pro nás, ale i pro studenty, co tu teď nastupujou z jiných škol a tak. Ukázali nám, co je kde na kampusu - ten je teda mimochodem fakt pěknej - a představili nám různě lidi, co tu jsou na pomoc s kdečím, menzou počínaje, prací na kampusu pokračuje, prospěchem a doučkem konče. Dobrý vědět.
Večer jsem chtěla jet do papírnictví, ale bez auta jak bez nohy, navíc teda ještě nevím, kde co je, takže bohužel. Pojedu dneska.
Večer večer jsem tak nějak byla na pokoji a spíš se nudila než cokoli jinýho, a pak přišla spolubydla, jestli nechci jít s nima koukat na americkej fotbal, tak jsem šla, abych se taky seznamovala a nebyla jak puťka někde pořád zavřená... hele, to je divná hra. Nakonec jsem odešla z bytu naproti a šla nahoru, kde bydlí Kuba a kde jsou tak nějak víc moje krevní skupina. Tam teda taky koukali na fotbal, ale k tomu kecali a bylo to dobrý. Hráli New York Giants proti San Franciscu, takže samozřejmě jsme fandili Giants, a hrálo se o postup do Superbowl, která je za dva týdny a bude to fakt dobrý :) Jsem pozvaná zase ke klukům nahoru, tak se fakt těšim :)
No a teď je devět ráno, moje první hodina začíná v půl desáté a spolubydla mě hodí autem, takže jsem vám ještě mohla napsat.
Fotky:
Včera mi stávkoval počítač a odmítal se připojit k místní wifi, což byla katastrofa, protože tím pádem jsem byla úplně bez spojení se světem. Což je trošku nepříjemné, když jste pět tisíc kilomtetrů od všech.
Tak jsem si aspoň stihla nalakovat nehty, no :)
Jinak včera byla druhá část Orientation a musím říct, že byla trošku míň nudná, než v sobotu. Taky nebyla jen pro nás, ale i pro studenty, co tu teď nastupujou z jiných škol a tak. Ukázali nám, co je kde na kampusu - ten je teda mimochodem fakt pěknej - a představili nám různě lidi, co tu jsou na pomoc s kdečím, menzou počínaje, prací na kampusu pokračuje, prospěchem a doučkem konče. Dobrý vědět.
Večer jsem chtěla jet do papírnictví, ale bez auta jak bez nohy, navíc teda ještě nevím, kde co je, takže bohužel. Pojedu dneska.
Večer večer jsem tak nějak byla na pokoji a spíš se nudila než cokoli jinýho, a pak přišla spolubydla, jestli nechci jít s nima koukat na americkej fotbal, tak jsem šla, abych se taky seznamovala a nebyla jak puťka někde pořád zavřená... hele, to je divná hra. Nakonec jsem odešla z bytu naproti a šla nahoru, kde bydlí Kuba a kde jsou tak nějak víc moje krevní skupina. Tam teda taky koukali na fotbal, ale k tomu kecali a bylo to dobrý. Hráli New York Giants proti San Franciscu, takže samozřejmě jsme fandili Giants, a hrálo se o postup do Superbowl, která je za dva týdny a bude to fakt dobrý :) Jsem pozvaná zase ke klukům nahoru, tak se fakt těšim :)
No a teď je devět ráno, moje první hodina začíná v půl desáté a spolubydla mě hodí autem, takže jsem vám ještě mohla napsat.
Fotky:
Saturday, January 21, 2012
První den
Než začnu být líná s vámi sdílet úplně všechy nové zážitky, budu se snažit co nejvíc :) Um. No, je trochu pozdě, ty formulace mi úplně nejdou. Prostě se budu co nejdýl snažit vám toho říkat co nejvíc. Tak.
Dneska jsem myslela, že budu vzhůru jako ranní ptáče, ale teda houno houno, slavný súde! V devět mě vzbudil Jakub, že jedou na snídani a jestli chci taky. No jestli! Tady nebylo k papání nic a oběd až v půl dvanácté. No nicméně snídaně se dneska podávala nějak brzo nebo krátce nebo co, takže prostě jídlo nebylo. I museli jsme počkat na ten společný oběd, což byly sendviče, takže co se jídla týče, dneska trochu hladovka.
V těch půl dvanácté zároveň začínalo setkání pro mezinárodní studenty, kde nám řekli, co a jak, dali přístupy ke školnímu emailu a podobně. Kdybyste mi chtěli psát na školní email, tady je: vancurk@lemoyne.edu. Je to vtipný, mám de facto email vančurka :)
Je nás tu devět intrnešnlů: my dva Češi, čtyři Poláci, dvě Irky a jedna Španělka. Všichni jsou moc fajn, s jednou Polkou bydlím.
Áh, bydlení:
bydlím se dvěma Američankama a tou Polkou v bytě na Le Moyne Heights I (kdybyste si to chtěli hledat), máme dva pokoje, obývák, kuchyň a dvě koupelny (jednu sprchu). Kuchyň je "plně vybavená", takže musíme koupit hrnce, holky tu naštěstí mají nádobí, ale... dneska jsem vařila vodu na čaj v mikrovlnce :)
Byli jsme dneska nakupovat, Target a Wegmans, abychom měli základní věci (v pokojích tu třeba není velké světlo, takže jsem musela koupit lampičku nebo koš na odpadky nebo komfortér) a jídlo, páč tu není nic, samozřejmě :) Nakoupila jsem strašně moc věcí, i všechno, co jsem nechala doma (jako třeba šampony) a jídlo, tak nějak základy, a samozřejmě bagels a donut holes a waffles (borůvkový!) a string cheese a reeses cups a hrníček a utratila jsem strašnejch peněz, ale jsem usídlená :)
Vypadá to, že budu moct pracovat na campusu, aspoň se o to určitě pokusím, tak snad se tu budu mít fajně :)
Campus je super, moc hezký to tu mají. Dneska nasněžilo a byla fakt zima, ale jasno, sluníčko, přesně jak si to pamatuju. V bytě (tomuhle se opravdu nedá říct na koleji) máme teplíčko, takže paráda veliká.
Všichni jsou na nás moc milí, moje spolubydla se jmenuje Alex a je z Ticonderogy, NY. Včera tu byla i její maminka, moc milá paní. S Alex máme stejnej hudební vkus, což je bezva, pouštěly jsme si tu nějaký věci a zpíváme si k tomu obě a bezva.
Jak tu bydlí všichni blízko, tak se hodně navštěvujou a je to bezva. Jen jsem zatím moc unavená na to, abych se s nima moc seznamovala. Ale třeseme rukama a všichni jsou moc milí.
Zatím se mi moc nestýská, ale chybíte mi. Nicméně užívám si to tu hrozně moc :)
Posílám pusu!
Fotky:
Takhle vypadala moje část pokoje včera večer
Takhle vypadá teď :)
A tohle je moje dnešní první místní véča:
Dneska jsem myslela, že budu vzhůru jako ranní ptáče, ale teda houno houno, slavný súde! V devět mě vzbudil Jakub, že jedou na snídani a jestli chci taky. No jestli! Tady nebylo k papání nic a oběd až v půl dvanácté. No nicméně snídaně se dneska podávala nějak brzo nebo krátce nebo co, takže prostě jídlo nebylo. I museli jsme počkat na ten společný oběd, což byly sendviče, takže co se jídla týče, dneska trochu hladovka.
V těch půl dvanácté zároveň začínalo setkání pro mezinárodní studenty, kde nám řekli, co a jak, dali přístupy ke školnímu emailu a podobně. Kdybyste mi chtěli psát na školní email, tady je: vancurk@lemoyne.edu. Je to vtipný, mám de facto email vančurka :)
Je nás tu devět intrnešnlů: my dva Češi, čtyři Poláci, dvě Irky a jedna Španělka. Všichni jsou moc fajn, s jednou Polkou bydlím.
Áh, bydlení:
bydlím se dvěma Američankama a tou Polkou v bytě na Le Moyne Heights I (kdybyste si to chtěli hledat), máme dva pokoje, obývák, kuchyň a dvě koupelny (jednu sprchu). Kuchyň je "plně vybavená", takže musíme koupit hrnce, holky tu naštěstí mají nádobí, ale... dneska jsem vařila vodu na čaj v mikrovlnce :)
Byli jsme dneska nakupovat, Target a Wegmans, abychom měli základní věci (v pokojích tu třeba není velké světlo, takže jsem musela koupit lampičku nebo koš na odpadky nebo komfortér) a jídlo, páč tu není nic, samozřejmě :) Nakoupila jsem strašně moc věcí, i všechno, co jsem nechala doma (jako třeba šampony) a jídlo, tak nějak základy, a samozřejmě bagels a donut holes a waffles (borůvkový!) a string cheese a reeses cups a hrníček a utratila jsem strašnejch peněz, ale jsem usídlená :)
Vypadá to, že budu moct pracovat na campusu, aspoň se o to určitě pokusím, tak snad se tu budu mít fajně :)
Campus je super, moc hezký to tu mají. Dneska nasněžilo a byla fakt zima, ale jasno, sluníčko, přesně jak si to pamatuju. V bytě (tomuhle se opravdu nedá říct na koleji) máme teplíčko, takže paráda veliká.
Všichni jsou na nás moc milí, moje spolubydla se jmenuje Alex a je z Ticonderogy, NY. Včera tu byla i její maminka, moc milá paní. S Alex máme stejnej hudební vkus, což je bezva, pouštěly jsme si tu nějaký věci a zpíváme si k tomu obě a bezva.
Jak tu bydlí všichni blízko, tak se hodně navštěvujou a je to bezva. Jen jsem zatím moc unavená na to, abych se s nima moc seznamovala. Ale třeseme rukama a všichni jsou moc milí.
Zatím se mi moc nestýská, ale chybíte mi. Nicméně užívám si to tu hrozně moc :)
Posílám pusu!
Fotky:
Takhle vypadala moje část pokoje včera večer
Takhle vypadá teď :)
A tohle je moje dnešní první místní véča:
Friday, January 20, 2012
Všechno je v pořádku
Tak tedy dneska je nejdelší den, co jsem kdy měla. Vstávala jsem v osm ráno, ve 12:30 odletěla a dále letěla patnáct hodin, dvě hodiny se bavila se spolubydlící a ještě stále je pátek 20. ledna. Šest hodin je velký časový posun, kdybyste to nevěděli.
Na letiště se se mnou přijel nakonec rozloučit i táta, odvezla mě tam máma a jela i babička a Vítek. To jsem byla moc ráda, že takhle úplně do poslední minuty byli se mnou :) Doufám, že jsi, Vítku, stihl ten zápis, co?
Letadlo bylo menší, než jsme lítávali dřív, takže první pocity nevalné, vlastně mi bylo dost nepříjemně a poprvé jsem se vážně bála. Ale vzhledem k tomu, že i kdybychom náhodou padali, stejně bych nemohla vůbec nic dělat, nutila jsem se ke klidu. Letěli jsme vážně vysoko! Ale fajn bylo, že letadlo bylo poloprázdné (další z prvních zážitků), takže jsem měla pro sebe dvě sedačky a mohla si dělat, co jsem chtěla. A kapitán byl fakt šikovný, vzlet i přistání byly nejhladší, co jsem kdy zažila. Téměř jsem si ani nevšimla, že přistáváme.
Na JFK jsme pak prošli pasovou kontrolou a kontrolou zavazadel a když jsem se ptala, kam teda máme jít za imigračním úředníkem, ukázalo se, že to, jak ten chlap neuměle čáral něco po nějakých papírech a zeptal se mě, jestli jsem tu poprvé jako student, tak to byla ona obávaná imigrační kontrola. Hurá! Byli jsme vpuštěni na území Spojených států, třeste se!
Pak jsme tam čekali tři hodiny. Což byla strašně velká nuda. Velká. Nuda.
Let z JFK do Syracuse byl super, letěli jsme v jednom kilometru a všechno bylo jak na dlani :) V Syracuse nás vyzvedli, dovezli, ubytovali, dali nám provizorní povlečení a teď jsem mrtvolka a jdu spát.
Ještě pořád se to všechno se mnou houpe :)
Fotky!
Na letiště se se mnou přijel nakonec rozloučit i táta, odvezla mě tam máma a jela i babička a Vítek. To jsem byla moc ráda, že takhle úplně do poslední minuty byli se mnou :) Doufám, že jsi, Vítku, stihl ten zápis, co?
Letadlo bylo menší, než jsme lítávali dřív, takže první pocity nevalné, vlastně mi bylo dost nepříjemně a poprvé jsem se vážně bála. Ale vzhledem k tomu, že i kdybychom náhodou padali, stejně bych nemohla vůbec nic dělat, nutila jsem se ke klidu. Letěli jsme vážně vysoko! Ale fajn bylo, že letadlo bylo poloprázdné (další z prvních zážitků), takže jsem měla pro sebe dvě sedačky a mohla si dělat, co jsem chtěla. A kapitán byl fakt šikovný, vzlet i přistání byly nejhladší, co jsem kdy zažila. Téměř jsem si ani nevšimla, že přistáváme.
Na JFK jsme pak prošli pasovou kontrolou a kontrolou zavazadel a když jsem se ptala, kam teda máme jít za imigračním úředníkem, ukázalo se, že to, jak ten chlap neuměle čáral něco po nějakých papírech a zeptal se mě, jestli jsem tu poprvé jako student, tak to byla ona obávaná imigrační kontrola. Hurá! Byli jsme vpuštěni na území Spojených států, třeste se!
Pak jsme tam čekali tři hodiny. Což byla strašně velká nuda. Velká. Nuda.
Let z JFK do Syracuse byl super, letěli jsme v jednom kilometru a všechno bylo jak na dlani :) V Syracuse nás vyzvedli, dovezli, ubytovali, dali nám provizorní povlečení a teď jsem mrtvolka a jdu spát.
Ještě pořád se to všechno se mnou houpe :)
Fotky!
Thursday, January 19, 2012
Zabalíno jest
Takže můj původní věcný záměr jaksi přesahoval povolené hmotnostní limity o téměř deset kilogramů.
I nevěda to, zabalila jsem si všechno, dovlekla kufr na váhu, proklela všechna omezení a začala vyndavat méně důležité věci.
Pak došlo i na skoro důležité věci.
Pak přišel Vítek. Naštěstí, protože já bych se s tím trápila ještě teď.
Výsledek je jeden krásný kufr o 22,3 kilogramu a jeden krásný batoh o hmotnosti 7,8 kilogramu. Doufám, že letištní váhy váží taky tak.
A držte mi zítra palce!
I nevěda to, zabalila jsem si všechno, dovlekla kufr na váhu, proklela všechna omezení a začala vyndavat méně důležité věci.
Pak došlo i na skoro důležité věci.
Pak přišel Vítek. Naštěstí, protože já bych se s tím trápila ještě teď.
Výsledek je jeden krásný kufr o 22,3 kilogramu a jeden krásný batoh o hmotnosti 7,8 kilogramu. Doufám, že letištní váhy váží taky tak.
A držte mi zítra palce!
Odbavte se online!
Posledních 24 hodin do odletu, panejo!
V šest ráno jsem dopsala seminárku, velká borka jsem :) Takže jsem vstávala někdy kolem půl jedné, což je rovných 24 hodin před vzletem. I pokusila jsem se odbavit online, abych měla jistotu sedadla a vůbec, aby to prostě bylo co nejvíc v pořádku, a co byste mysleli - no jasně, že pro tenhle let to nejde :)
Nechť žije elektronický věk, zítra se prostě odbavím na místě a hotovka.
V šest ráno jsem dopsala seminárku, velká borka jsem :) Takže jsem vstávala někdy kolem půl jedné, což je rovných 24 hodin před vzletem. I pokusila jsem se odbavit online, abych měla jistotu sedadla a vůbec, aby to prostě bylo co nejvíc v pořádku, a co byste mysleli - no jasně, že pro tenhle let to nejde :)
Nechť žije elektronický věk, zítra se prostě odbavím na místě a hotovka.
Wednesday, January 18, 2012
Čaupárty s tátorodinou
Dnes jsme se sešli s tatínkem a Jarmilou (Jarmilkou? Nikdy nevím, jak ji zdrobnit) a Bramborkou a Petrem (Baruščin miláček, ne můj, tak radši zdrobňovat nebudu) a Májuškou na čaupárty k příležitosti mého brzkého odletu.
Zašli jsme do restaurace Magická zahrada na Nuselské, kterou vám víc než vřele doporučuju! Pestrá nabídka velmi zajímavých jídel a fantastická realizace. Takhle jsem si nepochutnala už několik let, opravdu výborný místo na jídlo :)
Hezky jsme si popovídali a oni mi hezky napsali do sešitku (děkuji tímto všem z mé rozlučky, kdo tam psali sprosťárny, hezky jste mi pobavili rodinu ;) )
A vůbec to bylo moc moc fajné :)
Tak teď jen zabalit!
Foto ze dneška:
Monday, January 16, 2012
Jak jde balení?
Tak abyste to měli trochu i s nějakou visual aid, tak takhle teď vypadá moje balení:
Záměrně nefotím zbytek pokoje, protože ten vypadá... no. Vypadá ;)
Upozorňuji, že v tom plném kufru ještě v podstatě není žádné oblečení, neboť je čerstvě vypráno... ale kam přijde, to bych taky ráda věděla.
Záměrně nefotím zbytek pokoje, protože ten vypadá... no. Vypadá ;)
Upozorňuji, že v tom plném kufru ještě v podstatě není žádné oblečení, neboť je čerstvě vypráno... ale kam přijde, to bych taky ráda věděla.
Subscribe to:
Posts (Atom)