Když se na emerických univerzitách platí vysoké školné, a přesto je povinná docházka, která se kontroluje, používána jako donucovací prostředek, aby studenti něco dělali, tak proč se na českých školách očekává, že český student nutit k docházce nepotřebuje? A proč se očekává, že bude mít významně vyšší motivaci chodit na přednášky, kde se nudí a kde po něm nikdo nic nechce a nikoho nezajímá, jestli tam je nebo není, když kvůli tomu nemá dluh ani jiné problémy, s nimiž bojují američtí vysokoškoláci? A proč se očekává, že motivace "něco se naučit kvůli sobě" bude studenty držet na nudných přednáškách, z nichž získají výpisky tak směšně jednoduše, že mnohé kurzy jde opravdu absolvovat tak, že vyučujícího vidíte poprvé na zkoušce?
Takže se vlastně ptám: proč mají vysoké školy v Čechách pocit, že ony to nemají být, kdo bude studenty k něčemu tlačit a tedy principielně motivovat? Kolik máte v okolí lidí tak svědomitých, že tam chodí i přesto, co jsem vyjmenovala?
Já dva. A znám dobře tak 100 vysokoškolských studentů.
A když už jsem u té kritiky.
Proč máme fakulty udělané tak, že student je přítěží vyučujícím, jejíchž hlavním cílem je publikovat a vyvíjet svoji akademickoiu činnost? Ne že bych byla nějaký extra zázrak, ale na vysokou jsem šla s tím, že budu rozvíjet svoje myšlení, okruh témat a náhled. Enemže přemýšlet bolí a neříkejte mi, že jsem jediná, kdo se tomu vyhne, jak může!
Nebo jsou to výmluvy? Je ten systém správně nastavený, aby vyfiltroval jen ty, kteří za něco stojí?
Přijde mi, že lehce generalizuješ. Nejdřív je třeba rozlišit přednášky a cvičení/semináře. Na těch druhých jmenovaných se zpravidla prezence kontroluje (alespoň má zkušenost tomu napovídá), na některých přednáškách - přestože jde jistě o menšinu - taktéž. Můj názor na tohle téma je především ten, že se dospělí lidé dokážou rozhodovat sami, co je pro ně nejlepší. Jako prevence by naopak mohl fungovat nějaký systém, který by motivovat vyučující, aby byli zajímavější. Studenti by pak třeba svévolně chodili v hojnějším počtu.
ReplyDeleteNa tom placeném školství sice něco je, nemyslím si ale, že zvýšení motivace studentů vyváží tu zadluženost, jakou to u mladých lidí především ve Spojených státech vytváří. Smysl by dával pouze nějaký symbolický poplatek, který by se nestal překážkou pro studium těm, kteří opravdu studovat chtějí.
A poměr akademické činnosti a věnování se studentovi asi závisí na konkrétním vyučujícím, já v tomhle nikdy problém neměl.
Tohle všechno podepisuju jako člověk, který byl na přibližně 95 % všech přednášek a cvičení během svého studia. Je ale třeba vzít v úvahu, že někdo ani časově nezvládá být všude, protože zároveň buď pracuje, a nebo studuje dvě školy najednou.
máš pravdu, že generalizuju, to byly spíš takový výkřiky od někoho, kdo byl tak na 5 % všech přednášek...
ReplyDeletejá si nemyslím, že bychom měli platit astronomické částky za studium, ani si tedy nemyslím, že by naše školy za ty částky stály (opět generalizace, ale mluvím tedy o své škole, svém pocitu). jen mě zarazilo, že ač američtí studenti bezpochyby stejně tak umí rozhodnout, co a jak, a mají významně vyšší motivaci tam chodit (když už za to tolik platím, tak ať to k něčemu je), i přesto je ten systém nutí tam chodit ještě jinýma způsobama... ale ono moje znechucení možná pramení z toho, že jsem si asi opravdu vybrala blbě a celé to téma mě sice zajímá, ale v životě s ním nebudu nic dělat :-)
Tak když už jsem si to přečet, tak přispěju svou troškou do mlýna ;).
ReplyDeleteJá teda musím říct, že mi systém nekonrolování docházky nanejvýš vyhovuje - jasně, že když ji někde kontrolují, tak mám docházku obvykle lepší, ale mám přednášky/cvičení, kam proste jdu radši, protože mi tu látku narvou do hlavy rychleji a zábavněji, než bych si ji tam rval doma já. Naopak tam, kde jsou přednášející/cvičící nudní a neefektivní, tak si to radši naleju do hlavy sám (navíc kdy na to mám zrovna čas).
Tzn. koukal bych na to z druhé strany, myslím že pokud cvičící/přednášející nemá na hodinách docházku, může to být v mnoha případech jeho vinou (může, nemusí). A upřímně, na vysoké škole by měli být lidé dospělí a zodpovědní a když mají jasně vymezené požadavky a rozsah znalostí k absolvování předmětu, tak mi přijde adekvátní, že mají volbu jak se na ni připravit.
Jinak souhlasím s kolegou ohledně "regulačního" poplatku (jak tomu rád říkam :)). Navíc tím člověk trochu podvědomě bude chodit do školy protože "si to zaplatil a má tu možnost".
Nejdůležitější je vnitřní motivace. To, že člověk platí školné může být jenom dobrý prostředek k tomu, jak přesvědčit studenty, kterým vnitřní motivace chybí o tom, že studium opravdu nespočívá jenom v tom, že si člověk užívá spoustu nekončící legrace.
ReplyDeleteSouhlasím s Tomášem S., že by bylo fajn motivovat vyučující k tomu aby šli příkladem - jsou to lidi, kteří v daném oboru něco dokázali a mělo by jim záležet na tom aby po nich přišel někdo další. Podle mě počet studentů na přednášce závisí přímo uměrně na její kvalitě. Kontrola docházky by podle mě měla fungovat především jako zpětná vazba pro přednášejícího. Toto platí i o cvičeních.
Podle mě má aktuální systém dobrou šanci k tomu aby fungoval.
Záleží to ale především na lidech - vyučující by si měli uvědomit (a na školách, kde je nedostatek studentů si to uvědomují velice dobře), že je třeba studenty motivovat a studenti by si měli uvědomit, že bez práce jsou jenom virtuální koláče (titul je k ničemu, když za ním není kus práce).
Já také souhlasím s tím, že kontrola docházky je zbytečná. Na vysokou školu by měl jít člověk kvůli sobě a kvůli tomu, že se chce něco naučit. Není to základní škola, kam člověk chodit musí. Spíš mi vadí, že se na ty přednášky nejde nikdy nikdo podívat a nezjistí, jakou mají kvalitu. Obecně si myslím, že existují tři druhy učitelů:
ReplyDeleteOpravdu mnoho vyučujících učí jenom proto, že musí. Chtějí se podílet na výzkumu, který je zajímá a pokud jsou dobří tak i živí a to daleko lépe než samotná výuka. Jediný důvod k tomu aby učili je, že podle nějakých směrnic všichni něco učit musí a podle toho i k výuce přistupují. Jen aby to měli za sebou, popřípadě lépe: Ti studenti jsou tak hloupí a nevděční, že jim stejně nemá smysl nic moc říkat.
Myslím si, že by se měla víc oddělit věda od výuky, učit by měl jen ten, kdo by to uměl a chtěl. Kdo je dobrý vědec a nesnáší studenty, ať zůstane v laboratoři. Problém je, že pouze učit a nedělat výzkum vede za stávajících podmínek k platu pokladní v Albertu. Což vede k druhé skupině učitelů, která učí jenom proto, že jí nic jiného nezbývá. Vetšinou jsou ještě daleko horší učitelé než skupina první. Tomu, co učí, moc nerozumí, ani je to moc nezajímá, studenty rádi nemají a cítí se pořád hrozně ukřivděně a nedoceněně.
Třetí skupiny je nejméně. Jsou to učitelé, které dobře živí výzkum a u toho mají rádi i studenty a baví je učit. Tihle lidi s docházkou nikdy problém nemají a často si ji ani nedělají, u nás třeba naopak za nimi studenti často chodí a prosí, aby je vzali na cvičení, přednášku navíc, protože se nestihli přihlásit a už bylo plno.
Myslím si, že řešením by asi bylo víc oddělit vědu od výuky a změnit přístup k výuce. Přestat ji považovat za druhořadou, vedení školy by mělo začít víc starat o svoje studenty a nebrat je jen jako zdroj příjmů na novou fasádu. Zdroj, který stejně bude nutné vyházet. Zajistit aby si učitelé i pouhou výukou přišli alespoň na průměrný plat. Potom by se výuce opravdu věnoval ten, kdo by to dělat chtěl a kdyby ty podmínky byly dobré, třeba by začalo mít zájem víc lidí a škola by si mohla vybrat, kdo na ni z učitelů setrvá a kdo půjde pryč, takhle nikoho stejně nevyhodí, protože většinou náhrady není.